Je 20. února 2021, 20:15 a právě začíná na ČT Art a v pražském Rudolfinu koncert České studentské filharmonie: A PŘECE SE UČÍ!
Běžně je sál plný, ale dnes kvůli aktuální epidemiologické situaci sedí v hledišti Dvořákovy síně pouze portréty namalované a zaslané dětmi. Koncert vznikl jako poděkování a podpora všem, kteří pečují o vzdělání.
Pořad moderuje Alice Nellis, filmová a divadelní režisérka, která má sama tři děti v různých ročnících základní školy. Dále moderuje Karel Kovář, známý jako youtuber „Kovy“.
Koncert začíná. Česká studenstká filharmonie se právě uadila a začíná hrát pod vedením Marka Ivanoviće první skladbu od Josefa Suka V nový život. Dále se síní linula melodie z 2. věty Symfonie č. 8 od Antonína Dvořáka.
Právě po této skladbě začínají opět moderátoři mluvit o tom, že dnešní generace dětí nebude nevzdělaná, jak si mnoho lidí myslí. Děti z této nelehké doby, byť se to nezdá dokáží vytěžit mnohem více, než kdo si dokázal představit. Děti budou silnější a odvážnější, než je generace jejich (našich) rodičů a prarodičů.
Poslední skladbou před koncem první část koncertu byla skladba od Leoše Janáčka – Taras Bulba. I tu báječně oddirigoval Marko Ivanović. Když skladbu orchestr dohrál, obdržel pan dirigent mnoho díků od hráčů, dokonce i dar v podobě obrazu.
Před druhou částí, kterou už měl dirigovat Semjon Byčkov, byly krátké rozhovory s hráči. Zaujal mě komentář: „... je to celé jako ohňostroj, najednou tam ta hudba lítá.”
Ale nyní už začíná druhá polovina koncertu a již přichází dirigent. Na úvod zahrála filharmonie „Mistři pěvci norimberští“ od Richarda Wagnera, který byl německým skladatelem v 19. století.
Hned po první skladbě se setkala na balkóně Rudolfina paní Alice Nellis s panem Petrem Kadlecem. Ten stál u zrodu celého projektu. Právě on oslovil školy, aby zaslaly obrázky. I naše ďáblická škola se zapojila. Nikdo však nečekal, že přijde na adresu Rudolfina tolik obrázků, konkrétně přes 2 450 portrétů malovaných dětmi. Ovšem nepřišly pouze obrázky, ale i spousta vzkazů například: „posílám obrázky školáků i paní učitelky, protože je přeci nemohu poslat do sálu samotné“ J. V hledišti jsme mohli zpozorovat í některé známé tváře např. Mozarta nebo Beethovena. Mimo nich zaslala ZUŠ z Mladé Boleslavi i klisnu, která v sále seděla též. Přišlo i mnoho portrétů celých rodin, které do sálu usazovali pospolu. Opravdu bylo toho mnoho, to znamená, že má Česká filharmonie na dlouho vyprodáno J.
Předposlední byla skladba od Ludwiga van Beethovena a na jevišti přibylo jedno místo navíc. V Dvořákově síni totiž zahrál právě první větu francouzský pianista Cédric Tiberghien, který se do piana zamiloval už ve dvou a půl letech. Hrát se na něj naučil kolem pátého roku života. Studoval na konzervatoři v Paříži a sklízí úspěchy po celém světě. Hrál v opeře v Sydney v Austrálii, v Carnegie Hall v New Yorku ve Spojených státech, v Londýně v Royal Albert Hall nebo v jeho nejoblíbenější Wigmore Hall v Londýně. Jeho prsty se při hraní lehce vznášely a dotýkaly kláves, jako by nad klavírem tančily, ale i tak z jeho prstů a tónů, které vydával, byly cítit velké emoce. Poslední skladbou byla od Giuseppe Verdiho (italský skladatel) Síla osudu.
Po ukončení skladby obdržel dirigent Semjon Byčkov květiny. Poté již opustil síň. Pan dirigent Byčkov je šéfdirigentem a hudebním ředitelem České filharmonie.
Po 90 minutách koncert končí a my jsme tak virtuálně opouštěli novorenesanční budovu na Alšově nábřeží – Rudolfinum.
Já bych se chtěl připojit ke koncertu a poděkovat tak všem učitelům, kteří bojují o naši budoucnost a aktivně se snaží usnadnit nám všem výuku tím, že pro nás dělají hodiny virtuálně. Děkuji též jak mým tak všem rodičům, kteří zastali v této těžké době funkci vychovatelů, kuchařů a nejen nich. Budu doufat v brzké shledání ve školních lavicích, protože nám všem po roce chybí kontakt s usměvavými učiteli. Tak snad brzy, alespoň v rouškách.
A VÁM VŠEM PATŘÍ MÉ VELKÉ
DÍKY!
Daniel Krauz, žák třídy VIII.A