„And how many ears must one man have
Before he can hear people cry?
Yes, and how many deaths will it take 'til he knows
That too many people have died?
The answer, my friend, is blowin' in the wind
The answer is blowin' in the wind.“ (ze známé písně Boba Dylana)
Větry už dovanuly a odvanuly poslední barevné dny tohoto roku. Nebe zšedivělo a ďáblické ulice a plácky naplnilo tajemné, typicky listopadové ovzduší. V listopadu si připomínáme dva významné přelomy moderní historie českých zemí, tedy události listopadu 1939 a rovněž převratné dění roku 1989. Žádnou z těchto událostí jsem nezažil, nicméně v rámci svého dějinného povědomí jsem si vytvořil jakousi představu obou těchto listopadů (schválně – porovnejte je s vlastními představami či zážitky a zkušenostmi):
1939 – Poslední silný a otevřený vzdor proti německým okupantům, mládež se staví na odpor proti nacismu ve jménu masarykovských hodnot, tehdy již zmírajících a pošlapaných. Popravou studentských vůdců a uvězněním stovek protestujících studentů začíná doba temna, jež posléze vyvrcholí perzekucí českých občanů, zabíjením během heydrichiády a umučením většiny českých Židů a Romů. Symbolem listopadu 1939 se stal Jan Opletal.
1989 – Po čtyřiceti letech diktatury KSČ, kdy se již východní blok postupně hroutí, přichází konečně dostatečně silné hnutí, jež vyjedná smírný přechod směrem k demokratickému zřízení. Symbolem listopadu 1989 se stal Václav Havel.
Co mají v mých představách oba listopady společného? Události obou listopadů byly studentským hnutím, vzpourou především mladých, odhodlaných a ještě nezkažených lidí, kteří chtěli žít v míru a podle mravních ideálů. Obě generace se postavily, každá po svém a v rámci okolností, zlu, nespravedlnosti a útlaku. Propříště to bude na vás, milé žákyně a milí žáci.
Dne 16. listopadu dopoledne se uskutečnilo tradiční setkání u lípy před naší školou u příležitosti nadcházejícího Dne boje za svobodu a demokracii, jenž je zároveň Dnem studentstva. Vlajkonoši z řad deváťáků přinesli vlajku republiky a také naši novou školní vlajku. Zazněla státní hymna, tentokrát však nikoli v oficiální instrumentální podobě, nýbrž v podání umělců Karla Kryla a Karla Gotta tak, jak ji společně zapěli v prosinci 1989 na demonstraci. Zapálili jsme na pamětnou tři svíce v barvách trikolory (bílá, červená, modrá). Pan učitel Martin Kux představil naši novou školní znělku, kterou sám zkomponoval. To všechno je spousta symbolů.
Ano, symboly vypadají hezky, případně hezky znějí. A také se dobře pamatují. Máme tendenci se k nim vztahovat (vzpomeňte na vánoční stromeček a na další zvyky, obyčeje). Ale musíme si dát velký pozor, aby se z nich nestaly pouhé vyprázdněné modly, pouhá pozlátka, pod nimiž je jen prázdnota a faleš! Symboly mají svůj smysl a dobře plní svoji funkci pouze tehdy, když odkazují k důležitým dějinným událostem a ušlechtilým myšlenkám a když nás vedou k tomu, abychom se neustále učili z chyb (vlastních i cizích) a zlepšovali se ve všem, co děláme. Symboly jsou nám pomůckou, abychom nezapomněli svoji minulost, smysl svojí přítomnosti a naše budoucí směřování. A proto se slova chopil deváťák Daniel Krauz, jenž si pro nás připravil referát o dějinných událostech obou listopadů. Musím říct, že si Daniel zjistil spoustu informací a všechny nám je postupně srozumitelně vysvětlil. Důkladně poučeni a povzneseni jsme se odebrali zpátky do tříd, kde jsme usedli ke svým úlohám. Každopádně jsme si ale z předsvátečního shromáždění všichni něco odnesli – dojem, myšlenku, dějinnou vědomost, a snad i odhodlání k tomu, abychom žili nadále v míru a svobodně. A děti, nezapomeňte, že s mírou vaší svobody roste úměrně míra vaší zodpovědnosti! ;-)
Bc. Mates Friedman
