Sníh, déšť, mlha, slzy, pot, ale také průzračný vzduch, vichr z hor i sluneční paprsky.
Těmito slovy by mohla skončit charakteristika našeho letošního pobytu v přírodě.
Na náš skoro týdenní pobyt budou žáci 3.B a tři odvážní dobrovolníci z 3.C ale jistě vzpomínat i jinak. V Jeseníkách překonávaly děti samy sebe. Psychicky i fyzicky.
Během pondělní cesty jsme okoukli Sovinec, středověký hrad z 12. století. V dalších dnech jsme došli k nejstarší jesenické horské chatě Švýcárna, vystoupali jsme na tajemné Petrovy kameny, třikrát jsme vyšli na Praděd, z rozhledny vysílače jsme obdivovali okouzlující pohled do Polska i do dálek Moravy a Slezska, sešli jsme lesní cestou nad rozbouřenými a hučícími vodopády Bílé Opavy, ochutnali léčivou železitou vodu v lázních Karlova Studánka.
Když nám drsné počasí opravdu nedovolilo opustit Barborku, bystřily děti svůj intelekt v kvízových soutěžích. Při plnění bobříka mlčení uspěly mnohé děti až na druhý i třetí pokus. Stezku odvahy některé proběhly sprintem, jiné si raději rovnou počkaly na cestě na kamaráda. Podvečerní skupinový výstup na nejvyšší horu Moravy byl důstojnou tečkou našeho turistického pobytu.
A jako správní sportovci jsme nezapomněli sledovat v televizi Mistrovství světa v hokeji.
Do Jeseníků jsme odjížděli upravení, čistí, odpočinutí. Na konci pobytu některé dívenky vypadaly jako divoženky po sletu čarodějnic na Petrových kamenech. Mnozí ekologičtí chlapci vydrželi chodit v jednom oblečení od příjezdu do odjezdu.
Poučení pro příští pobyt?
Méně je více!
Méně oblečení, méně sladkostí, více konejšivých plyšových kamarádů.
