1. den
Odjezd od školy v pondělí 27. 5. 2024 proběhl disciplinovaně a s 15minutovým předstihem. Loučení dětí a rodičů bylo vřelé, nikoliv srdceryvné. Cesta uběhla rychle, už před polednem jsme vystupovali před Masarykovou chatou na Šerlichu v Orlických horách. Rychlé ubytování a hurá na první výšlap směr rozhledna na Velké Deštné. Krásná, nová rozhledna z roku 2019 nás okouzlila svými výhledy do dalekého okolí. Počasí bylo slunečné, viditelnost úžasná. Podvečerní kvíz z této cesty ale nedopadl nejlépe, děti pochopily, že cestu by měly vnímat a pozorovat, nejen šlapat a klábosit. Po večeři ještě následoval test z dopravní výchovy, neboť žáky ihned po návratu z hor čekalo složení zkoušky k získání řidičského průkazu na bicykl. První usínání na horách bylo s rozpaky a smutněním, ale zároveň těšením se na příští den.
2. den
Nádherný východ slunce nad okolními horami sliboval krásný den. V době internetu jsme však věděli, že tato idyla potrvá jen dopoledne. Proto jsme co nejdříve po snídani vyšli na hřebenový výšlap po STEZCE Z LÁSKY směrem k Vrchmezí, k další orlickohorské rozhledně. Tentokrát jsme došli do Polska. Nová rozhledna z roku 2020 opět děti učarovala. I bojácné se překonaly a vystoupily po 110 schodech do výšky 22 m. Odměnou jim byl panoramatický výhled na moravské i české hory a na polskou nížinu. Slunce stále na obloze zářilo a nic nenasvědčovalo blížící se změně počasí. Bouřka a liják se objevily po poledni, takže odpočinkový čas jsme prožili hodnocením testů z předcházejícího dne, vyplněním nových testů a zážitkovou kresbou z výletů. Ve večerní bojové hře si mnohé děti dodávaly v lese odvahu halasným povykem, aby po návratu k chatě sršely sebevědomím.
3. den
Dopoledne bylo věnováno sportovní střelbě ze vzduchovky. Překvapovaly dobře zacílené rány do terče i totálně ztracené výstřely. Nová aktivita děti bavila. Po obědě začal dlouho očekávaný dálkový pochod. Cíl byl Kačenčin šenk, což byl vlastně lesní bar. Děti nevěřícně zíraly na možnost samoobsluhy nápojů z horského potoka, čestně platily svou útratu do lesní kasičky. Tento pochod trval 5 hodin. Cestou jsme si prohlédli bunkr z bývalého československého pohraničního opevnění. I když po návratu nohy bolely, k překvapení dospělých účastníků se děti opět dožadovaly večerní bojové hry. Šalamounsky jsme situaci vyřešili zadáním jazykovědného testu. Jelikož jsme často procházeli Polskem, měly děti překládat polštinu do češtiny. To jsme se při vyhodnocení upřímně zasmáli, jak záludné mohou být dva podobné slovanské jazyky. Potěšilo, že bez problému všichni přeložili WIEZA WIDOKOWA = rozhledna. Ty jsme totiž v Orlických horách navštívili i opakovaně.
4. den
Na doporučení provozovatele horské chaty jsme během dopoledne sestoupili k Šerlišskému mlýnu, potom vystoupali pod Sedloňský vrch a vrátili jsme se zpět na Masarykovu chatu. Nad Polskem jsme pozorovali černé bouřkové mraky, ale nám počasí na horách přálo. Odpoledne se opakoval klidový program, který opět zahrnoval střelbu ze vzduchovky a řešení vědomostních kvízů. Večer proběhlo hodnocení našeho pobytu, rozdávání diplomů s odměnami. A co by to bylo za závěr, kdyby opět neproběhla večerní orientační hra s využitím znalosti Morseovy abecedy? Tentokrát šly již dvojice dětí lesním terénem klidněji. Znaly již okolí, zvířat se nebály, šumot lesa je neděsil.
Pobyt se dětem líbil, poznaly nový kraj, ušly přibližně 45 km.
5. den
„Jak jenom mohli rodiče zavřít ten kufr?“ To byla nejčastější otázka při urputné snaze některých dětí při balení a zavírání kufru. Poslední snídaně, poslední oběd a pak už návrat domů.
Co může organizátora výpravy potěšit více než upřímný povzdech dětí s výrokem. „ Ach jo, proč jsme tu nezůstali déle.“
Mgr. Magda Fuksíková, třídní učitelka 5.B
