Po stopách magie a filmu v Praze
Dnešní den vyrazila naše oborová skupina do Muzea voskových figurín v Praze. Cesta z Ďáblic netrvala dlouho, ze stanice metra Muzeum jsme zbytek cesty došli pěšky, protože bylo krásné počasí. Muzeum se nachází v Celetné ulici, která ústí na Staroměstské náměstí, proto jsme se cestou stavili podívat na orloj.
Muzeum je rozděleno na několik částí. V té první se nacházejí voskové figuríny z dávných časů. Mohli jsme se tam setkat s Karlem IV. a s jeho čtyřmi manželkami, s Mistrem Janem Husem nebo s Rabi Löwem, který měl i svého Golema, s Mistrem Hanušem opravujícím orloj nebo s dánským astronomem a alchymistou Tychem de Brahem.
V další části jsme se setkali s osobnostmi z kultury. Na začátku stál Bedřich Smetana s Mozartem, nechyběl Salvator Dalí nebo Mucha, také spisovatel Kafka, a dokonce Albert Einstein.
Ze sportovních osobností tu nejvíc zářil David Beckham, Petr Čech nebo Mohammed Ali.
Následovala část s hudebními hvězdami, kde jsme viděli Michaela Jacksona, Lady Gagu nebo Byoncé.
Naší skupinu zajímala především poslední část, kde byly filmové hvězdy – Taylor Lautner, Tom Cruise, Marilyn Monroe, Jackie Chan, Jack Nicholson, Charlie Chaplin a další známí herci.
Žáci se mohli s jakoukoli hvězdou vyfotit. Muzeum se všem moc líbilo a užili jme si náš oborový den naplno.
Lenka Zemanová
Korea
Ve třetím oborovém dni jsme se vydali do centra Prahy do jihokorejského podniku Numaru, které se zaměřuje na jihokorejské jídlo. V tomto podniku můžete ochutnat kimbap, korejské BBQ, nudle nebo bibimbap který jsme ochutnali my, spolu s tteokbokki a kimchi. Ještě před jídlem jsme ale dostali prezentaci o jihokorejských tradicích, jako jsou oblečení, jídlo a domy. V prezentaci jsme se dozvěděli, že existuje mnoho druhů kimchi (nakládaný a fermentovaný pikantní křupavý salát), jejich tradiční oblečení se nazývá Hanbok – často se nosí na svatbách –, a tradiční dřevěné domy mají samohřející podlahu. Po prezentaci jsme začali ochutnávat zmiňované kimchi, tteokbokki (pálivé rýžové koláčky) a bibambap. Bibimbap se podával jako hlavní chod, a je to vlastně miska s rýží, zeleninou, masem, smaženým vajíčkem a vedle toho je podávána sladko-pálivá omáčka. S jídlem dostali i jejich domácí ledový čaj. Po jídle jsme si mohli vyzkoušet Hanbok a také zahrát si tradiční korejské hry. Tento oborový den jsem si užil a už se těším na další.
Dominik Pham 9. C
Německy mluvící osobnosti, které navštívili Prahu
Dne 7. 3. 2025 jsme opět putovali po Praze a hledali místa, kde se zdržovaly německy mluvící osobnosti. Tentokrát jsme pátrali po stopách W. A. Mozarta a L.van Beethovena.
Začali jsme na Valdštejnském náměstí, kde jsme si prohlédli zvenčí barokní Valdštejnský palác, pověděli si informaci o jednom z Valdštejnů, který měl vazby na Beethovena a kterému později Beethoven věnoval Valdštejnskou sonátu. Naproti budově senátu jsme si prohledli Augšperský palác, další životní zastávku Beethovena v Praze.
Na Malostranském náměstí jsme se zastavili před kostelem sv. Mikuláše, místo provedení zádušní mše za Mozarta roku 1791 a později zádušní mše za Beethovena v roce 1827. Naproti kostelu se nachází Lichtenštejsný palác, bydliště životopisce Němečka, který psal životopisy jak o Mazartovi (1798), tak později o Beethovenovi (1828). Pak jsme objevili slavný rohový dům, kde je Lékárna U Černého orla, opět místo, které se váže jak k Mozartovi, tak k Beethovenovi.
Naše další zastávka byla v ulici Lázeňská, kde se nachází palác U Zlatého jednorožce, kde Beethoven bydlel při svém pobytu v Praze.
Přes Karlův most jsme přešli k budově Klementina a zde jsme hledali zrcadlovou kapli spojenou s Mozartem. Nedaleko Klementina se nachází Clam-Gallasův palác, ve kterém je sál, kde Beethoven dvakrát pořádal svůj koncert. Naše poslední zastávka byla věnována opět Beethovenovi: v ulici Konviktská jsme pátrali po budově Konviktu, bývalé jezuitské koleji, kde se pořádali v roce 1796 a 1798 také Beethovenovy koncerty.
Tentokrát se nám velmi vydařilo počasí, celé dopoledne nám svítilo sluníčko a byl krásný jarní den.
Simona Sedlářová, učitelka Nj
Sport – kin-ball, spikeball, kanjam
Třetí oborový den jsme se vydali na fotbalové hřiště SK Ďáblice, abychom si vyzkoušeli tři netradiční sporty (kin-ball, spikeball, kanjam).
Po úvodním rozcvičení jsme se věnovali kin-ballu. Pan učitel nám vysvětlil pravidla, rozdělili jsme se do týmů a šlo se hrát. Kin-ball je kolektivní sport, jehož cílem je odehrát míč tak, aby ho tým na příjmu nedokázal chytit. Hraje se s velkým míčem o průměru 122 cm a zvláštností tohoto sportu je, že proti sobě hrají tři týmy současně. Byla to velká zábava a kin-ball jsem si moc užil.
Během krátké přestávky na občerstvení nás pan učitel seznámil s pravidly zbylých dvou sportů. Následně jsme se rozdělili do skupinek, ve kterých jsme se prostřídali na vytvořených stanovištích.
Jedním ze stanovišť byl spikeball, což je sport založený na pravidlech beachvolejbalu, avšak místo volejbalové sítě se používá speciální síťová trampolínka a volejbalový míč je nahrazen malým gumovým míčkem. Hrají proti sobě dva dvoučlenné týmy, které si vyměňují míček odrazem o trampolínku do té doby, než jeden z týmů nebude schopen míček zpracovat a odehrát zpět na síťku. Spikeball jsem si z vybraných tří sportů oblíbil nejvíce.
Na druhém stanovišti se hrál kanjam, což je nekontaktní sportovní hra s létajícím talířem a dvěma plastovými koši, které jsou od sebe vzdáleny 15 metrů. Hrají proti sobě dvoučlenné týmy. Cílem je hodit frisbee od jednoho koše tak, aby disk trefil koš druhý, u kterého je připraven spoluhráč, který může talíř jedním dotykem tečovat.
Oborový den doprovázelo krásné slunečné počasí, takže byl jako stvořený pro hraní sportů. Bylo to super a rád bych si tyto sporty ještě někdy zkusil.
Štěpán Šmrha, 7.B (upraveno)
Mix Max – Indoor Rowing (veslování na trenažeru)
V pátek 7. března se naše skupina vydala na 3. oborový den do SC Palmovka. Naším cílem bylo vyzkoušet si Indoor Rowing – veslovací trenažery.
Po příchodu jsme se převlékli a čekali, než nám pan instruktor, který se představil jako Pavel, připraví místnost s veslovacími trenažery. Bylo jich tam 16. Pan instruktor nám podrobně vysvětlil, jak stroje fungují a jak je máme správně použít. Pak už byl čas začít. Tempo i zátěž nám určoval instruktor Pavel. Trénovali jsme v úsecích po 4 minutách a na závěr jsme měli minutový sprint. Veslování na trenažeru je šetrné k pohybovému aparátu, i když se zdá, že nejvíce zabírají nohy, není to tak úplně pravda. Při správném provedení se zapojuje většina svalových skupin.
Na začátku mi veslování přišlo jednoduché, ale koncem hodiny jsem cítila skoro všechny svaly v těle. Závěr lekce jsme si zpestřili hrou, kdy se na monitoru veslovacího trenažeru objevily rybičky a naším cílem bylo získat co nejvíce rybiček – bodů. To se dalo ovlivnit intenzitou a rychlostí veslování.
Možnost vyzkoušet si veslovací trenažer pro mě byla zajímavá zkušenost. Nedokážu posoudit, jak moc je veslování na trenažeru odlišné od veslování na řece, protože to jsem nikdy nezkusila. Hodina mě moc bavila a měla jsem dobrý pocit z fyzické zátěže.
Karolína Soldátová, 7. B
Pražské rozhledny
Po výstupu z metra na zastávce Hradčanská jsme se vydali směrem na Pražský hrad. Prošli jsme ulicemi Tychonova, Mariánské hradby a ulicí U Pražského mostu. Také jsme prošli kolem Ministerstva obrany, které se nachází v ulici Tychonova. Když jsme shlédli výměnu stráží, přesunuli jsme se přes II. nádvoří Pražského hradu na III. nádvoří. Zde se nachází katedrála svatého Víta, Vojtěcha a Václava.
Částí katedrály je Velká jižní věž. Ta má výšku 96,6 m a celkem 287 schodů. Je to třetí nejvyšší kostelní věž v Česku. Obsahuje celkem sedm zvonů. Největší je zvon Zikmund, který je zároveň i největším zvonem v Česku. Věž má také svůj vlastní hodinový systém. Původně byla stavěná v gotickém stylu, poté ve stylu renesančním a barokním. Dokončená byla ve stylu neogotiky.
Když jsme vyšli 287 schodů, tak se nám naskytl nádherný výhled na Prahu. Viděli jsme například Petřín, Strahovský klášter, Černínský palác, Karlův most, Valdštejnský palác, Daliborku a chrám svatého Mikuláše. Poté, co jsme si vše prohlédli, jsme se vydali zpět dolů. Ve zdech, které lemovaly schody, byla malá okénka, kterými si šlo prohlédnout systém zvonů.
Když jsme se dostali dolů, vydali jsme se nazpět do školy přes náměstí U svatého Jiří a ulicí Jiřská. Cestou jsme se podívali ještě na vyhlídku Na Opyši. Pak jsme sešli Staré zámecké schody a prošli parkem Holubička až k zastávce Malostranská. Odtud jsme jeli metrem na zastávku Muzeum. Zde jsme přestoupili na metro C a svezli se až na Ládví. Odtud jsme jeli autobusem linky 103 zpět do školy, kde jsme náš výlet ukončili.
Richard Švancara
Zdravá výživa
Na třetí oborový den naše skupina vyrazila do Národního zemědělského muzea na Letné. V muzeu žáci dostali rozchod, aby každým sám mohl svým tempem prozkoumat, co muzeum nabízí.
Žáci se mohli v přízemi prohlédnou traktory různých generací. Na vybrané se dalo dokonce na zkoušku nasednout.
Další patra byla rozdělena do různých sekcí. Žáci tak mohli objevovat různé oblasti a povolání spojené se zemědělstvím a přírodou. Dozvědět se mohli více ze světa myslivectví, rybářství nebo třeba lesnictví.
Pro nás byla nejdůležitější výstava s názvem Gastronomie. I když byla určené především pro menší děti, žáci si ji přesto užili. Prohlédli si kuchyně z různých dob – od pravěku až po minulé století. Někteří žáci podlehli a vyzkoušeli si hru nákup (na památku dostali účtenku).
Protože bylo ten den hezké počasí, zakončili jsme celou prohlídku na střeše muzea, kde jsme si mohli užít překrásný výhled na celou Prahu. Bylo slunečno, takže jsme tam nějaký čas strávili a načerpali sílu na cestu zpátky.
Žáci odcházeli z oborového dne nadšeni a těšíme se na ten poslední.
Viktorie Němcová
Horor
Třetí oborový den byl v pátek 7. března. Nejdřív jsme udělali myšlenkovou mapu na téma horor. Každý si udělal svoji myšlenkovou mapu podle toho, jak nám to ukázala paní učitelka. Potom jsme se dívali na horor Rosemary má děťátko z roku 1968. Režisérem toho filmu byl Roman Polański a hudbu složil Krysztof Komeda. V hlavní roli hrála herečka Mia Farrow. Předlohou pro film byla knížka, kterou napsal Iry Levin.
Ve filmu nejsou žádné trikové efekty. Film má tajuplnou atmosféru a napětí. Film neměl žádný konec. Horor se mi nelíbil, protože jsem mu moc nerozuměl.
Tomáš Ulip 7. A
Umění mě mění
Na třetím oborovém dni jsme se prošli po centru Prahy, ale hlavní program bylo Národní muzeum hudby u ministerstva školství.
Sraz jsme měli v 9 hodin před naší školou a jeli jsme autobusem na Ládví, metrem C na Vltavskou a nakonec tramvají na Karlovy lázně. Když jsme přijeli na Karlovy lázně, tak jsme si udělali hromadnou fotku u Vltavy. Šli jsme kolem Lávky na Karlův most. V pátek dopoledne tam není moc lidí. Když jsme procházeli po Karlově mostě, měli jsme výhled i na Petřínskou rozhlednu. Na konci i na začátku Karlova mostu je Staroměstská a Malostranská mostecká věž, ty jsme prošli také.
Na začátku muzea hudby jsme viděli zajímavou místnost se schody a balkónem po obvodu. Paní učitelka Stoklasová nám zařizovala program po muzeu a my jsme se rozhlíželi po muzeu, ale zatím ze zdola. Než byl program, tak jsme si šli do šatny odložit batohy a bundy.
Rozdělili jsme se na dvě skupiny po třídách, jedna skupina byla osmá a devátá třída a druhá skupina sedmá a šestá třída. Když se skupiny rozdělily, jedna šla jako první nahoru do schodů a tam měla exkurzi u nástrojů.
Já šesťák jsem šla na exkurzi, která se jmenovala „Na turné“, bylo tam hodně nástrojů, které se používaly na turné po světě, a také tam bylo hodně sluchátek s nahrávkami z písní, které hrály. Poslechla jsem si každou nahrávku a bylo to zajímavé. Viděli jsme i obaly na nástroje, které se na turné používaly, také tam bylo zákulisí s manekýnou jako security a kytara, na kterou jsme si mohli zahrát, ale já jsem si nezahrála, protože to neumím. Za zákulisím bylo umělé pódium, když tam někdo přišel, tak se rozsvítila světla (byl tam i mikrofon) a jako kdyby začalo publikum tleskat. Za pódiem byla krátká ulička, za kterou byl východ.
Vyměnili jsme si skupiny a šli jsme na exkurzi do druhého patra, kde hned na začátku v prvním pokoji byla hra na THEREMIN. Zkusili jsme hrát na DJ desku a klavíry, které byly v další místnosti. Ve třetí místnosti byly schody, po kterých když jste šli, tak hrály jako piano. V té stejné místnosti byly nástroje, na které hrál Mozart a Bedřich Smetana. Dále tam byl i rozložený klarinet, který jsme si mohli složit, a také tam byla harfa a bubny na vyzkoušení. Sluchátka na poslech tam byla taky, ale tentokrát s hudbou z klavíru. Když se sešly obě skupiny, tak kdo chtěl, mohl jít do bufetu si koupit něco k jídlu a pití. Byli jsme tam tak 10 minut. Na cestu zpět jsme jeli tramvají, metrem i autobusem. Tento oborový den se mi líbil, bylo to něco nového a zajímavého.
Děkuji paní učitelkám za přípravu.
Aneta Baborovská, 6. A
