Historie vojenství a vojenská technika
Dne 8. 3. 2024 jsme během třetího oborového dne navštívili Armádní muzeum Žižkov. Když jsme dorazili, dali jsme si věci do skříněk a poslechli si jak se chovat, vyrazili jsme. Muzeum mělo obsáhlé informace a exponáty z různých časových období. Prví část, kde jsme se zastavili, byla výstava bitvy u Sokolova 1943. Poté jsme zamířili do části, kde byly exponáty a informace od úplných počátků až po rok 1740 a takhle jsme pokračovali do dalšího patra 1740-1914. Jsou zde zobrazeni panovníci daného období. Také tam byly různé palné zbraně, které byly rozmístěny v dvoupatrové klenotnici. Poté jsme se dostali k první světové válce 1914-1918, kde jsme si prošli i napodobeninu zákopů západní fronty. Po první světové válce následovalo Československo 1918-1938, v němž byla vystavena spousta osobních předmětů hlavních členů státu a armády. Šestá velmi rozsáhlá část 1938-1948 byla věnována zejména druhé světové válce. Je ve dvou patrech, je tu vzdán hold obětem holokaustu a mimořádný prostor je vyhrazen atentátu na Heydricha. Naše poslední prohlídka byla od roku 1948 až po současnost, která je rozdělena na dvě části. První část byla pojata jako kopie československé státní hranice a druhá ukazovala armádu lidově demokratického Československa. Muzeum mělo i interaktivní časti. Mohli jsme si potěžkat některé zbraně, anebo si z blízka prohlédnout historickou helmu. Myslím, že muzeum po rekonstrukci vypadá skvěle. Moc jsme si exkurzi užili.
text Nikola Vyhnálková, 9.B
fotky Tomáš Fátor, 6.A; Timofii Kravets, 8.B
|
Japonsko
Tento oborový den jsme zůstali ve škole, byla pro nás připravena akce od japonské kulturní společnosti. Nejprve nám byla představena prezentace o Japonsku, kde jsme se mohli dozvědět mnoho o této zemi od jejího povrchu až po japonské jídlo. Dále pro nás byla připravena taková dvě stanoviště. Na prvním stanovišti jsme si mohli vyzkoušet japonskou kaligrafii a napsat si i své jméno. Na druhém stanovišti nám bylo představené origami a vytvořili jsme si jeřába a panenku.
|
Po stopách Jindřišky Novákové
Dne 8. 3. 2024 jsme měli třetí oborový den. S naší skupinou jsme se potkali v osm ráno u školy a vyrazili jsme na horní zámek v Panenských Břežanech. Tam nás přivítal pan průvodce. Dali nám pracovní listy, které jsme si mohli doplňovat. Rozdělili jsme se do dvou skupin podle ročníků. Jedna skupina šla na 3D brýle a druhá si šla doplňovat informace o atentátu do svých pracovních listů.
Já jsem patřila do druhé skupinky. Šli jsme do druhého patra zámku a uviděli jsme první místnost. Byl tam model Panenských Břežan. Řekli jsme si, že v dolním zámku pobýval Reinhard Heydrich a v horním zámku byl Karl Hermann Frank. Byly tam i informace o tak zvané „Dámě ve zlatém“. Doopravdy se jmenovala Adele Bloch-Bauer. Dál jsme prošli do místnosti, kde byl popravčí stroj gilotina. Dokonce jsme slyšeli, jak to zní, když padá nůž. Jeden takový nůž váží až 60 kilogramů. Byly tam i šaty, které se nosily v té době. Viděli jsme i přídělové lístky na potraviny. Dál jsme expozici procházeli samostatně. Viděli jsme například samopal Sten Gun, který selhal při atentátu na Heydricha nebo židovskou hvězdu, kterou museli nosit židé na veřejnosti.
Pak, když jsme si všechno napsali do pracovních listů, přišla řada na naši skupinu. Čekaly nás 3D brýle. Spíš to byly brýle virtuální reality. Když jsme si je nandali na hlavu, tak jsme si mohli vybrat člověka a vidět atentát na Heydricha z pohledu toho člověka. Na výběr jsme měli Gabčíka, Kleina, Heydricha, Kubiše, Navarovou a vlastní pohled. Nejvíc se mi líbil pohled Marie Navarové. Proběhlo to jako v realitě. Docela jsem se lekla, když vybouchlo Heydrichovo auto.
Tenhle den se mi líbil a byl velmi zajímavý. Nejvíc se mi líbily brýle virtuální reality. Už se moc těším na poslední oborový den.
Vanesa Demeďuková, 6.A
|
Oborová skupina Pražská muzea
Naše oborová skupina navštívila Choco-Story museum Prague v Celetné ulici. Vystoupili jsme na stanici metra Staroměstská a šli procházkou na Staroměstské náměstí, kde jsme stihli orloj v celou hodinu. Nedaleko odtud je muzeum čokolády, které jsme měli v plánu navštívit.
Expozice muzea začínala od kakaových bobů, jejich zpracování a pěstování, dovoz pomocí lodí do Evropy. Expozice muzea byly velmi pěkně doplněny několika voskovými figurínami, které vypadaly jako živé. Mohli jsme tak spatřit a třeba se i vyfotit s Marií Terezií, která byla vášnivou milovnicí čokolády. V muzeu byl postaven i retro obchod s cukrovinkami z 80. let. Také jsme viděli různé nástroje na úpravu čokolády, formičky používané k jejímu odlévání. Na konci expozice jsme mohli ochutnat několik druhů čokolády. Lišily se obsahem kakaa a místem původu kakaových bobů. Nejoblíbenější čokoládou se stala pro všechny čokoláda z Vietnamu s obsahem kakaa 45 %.
V obchodě s čokoládou, který k muzeu patřil, jsme se mohli podívat na výrobu tvrdých roksových bonbónů, což bylo velmi zajímavé. Vzhledem k pěknému počasí jsme šli procházkou přes Staroměstské náměstí, následně jsme prošli celé Václavské náměstí až k Muzeu, odkud jsme jeli metrem domů.
Oborový den se vydařil a už teď se těšíme na ten další.
Lenka Zemanová
|
Pražské parky a zahrady
Náš třetí oborový den 8. 3. 2024 jsme vyrazili do Stromovky. Ráno jsme se sešli v 8 hodin před školou. Jeli jsme autobusem na Ládví a metrem na Nádraží Holešovice a odtud jsme došli ještě přes Výstaviště do Stromovky. Zjistili jsme od pana učitele, že oficiální název Stromovky je Královská obora a že ji založil Přemysl Otakar II. Dále jsme šli okolo planetária až k Rudolfově štole, což je 1 km dlouhý a až 4 m vysoký tunel, který slouží k zásobování rybníků Královské obory z Vltavy. Také jsme viděli Šlechtovu restauraci, která měla původně barokní styl, ale byla přestavěna na novogotický. Pak jsme ještě vyšli k Místodržitelskému letohrádku, odkud byl moc hezký výhled na Prahu a na celou Stromovku. Cestou zpátky jsme šli po Trojské lávce a v řece Vltavě jsme viděli kajakáře. I když jsem byla ve Stromovce už mnohokrát, tento oborový den se mi líbil.
Zimní sporty
Třetí oborový den jsme navštívili Ice Arénu v Praze v Letňanech a vyzkoušeli si, jaké to je hrát lední hokej.
Sraz jsme měli v 10 hodin před zimním stadionem. Někteří z nás měli cestu pohodlnější, protože jeli autem. Já musela jet autobusem a spolu s velkou taškou a hokejkou to byla cesta celkem náročná. Musela jsem dvakrát přestupovat, ale autobusy celkem navazovaly, tak cesta netrvala ani moc dlouho.
Když jsme se všichni sešli, tak jsme se přesunuli do šatny. Tam jsme si obuli brusle, nasadili helmu, rukavice a vzali hokejku. Pak jsme museli ještě chvilku počkat, než se dokončí úprava ledu. Po vstupu na led jsme se nejdříve rozbruslili a pak se pustili do hokeje. Holky hrály proti holkám a kluci proti klukům. Hokej jsme hráli asi hodinu a sportovní den jsme zakončili společnou fotkou. Opět jsme šli do šatny, převlékli se a tím náš třetí oborový den skončil. Před zimním stadionem jsme se rozloučili a mohli jít domů.
Třetí oborový den se mi opět líbil, stejně jako dva předešlé. Znovu jsem si vyzkoušela něco nového. I když chodím v zimě bruslit, lední hokej jsem hrála poprvé a je možné, že ne naposledy. Těším se i na náš společný čtvrtý oborový den.
Eliška Stoklasová, 8.C
|
Někde, něco, nějak
Třetí oborový den jsme se sešli v tělocvičně, kde na nás čekala instruktorka irských tanců Kristýna, která si pro nás připravila na páteční dopoledne ukázku základních kroků.
Na začátku jsme se protáhli a zahřáli. To je před tancem důležité, aby se nikomu nic nestalo. Po rozcvičce nám slečna Kristýna ukázala základní krok irských tanců, který se jmenuje Promenádní krok. Když jsme zvládli tento základní pohyb, postupně jsme přidávali složitější kroky jako například side step. Tyto kroky jsme spojili v krátkou, jednoduchou sestavu. Tu jsme pak všichni tančili v kruhu za doprovodu irské hudby. Ke konci lekce se na nás přišel podívat pan ředitel. Před koncem hodiny jsme se protáhli a rozloučili s naší lektorkou. Pak jsme šli do třídy, kde jsme mohli začít psát zprávu z oborového dne.
Tyto tance vznikly v Irsku, mají různá uspořádaní a jsou doprovázeny tradiční irskou hudbou. Tanečníci jsou oblečeni do kostýmu a speciálních bot. Do podvědomí se irský tanec v České republice dostal díky vystoupení taneční skupiny Lord of the Dance.
Byla jsem moc ráda, že jsem si mohla tento tanec vyzkoušet. Lekce mě bavila a jsem zvědavá, co budeme dělat poslední oborový den.
Karolina Soldátová, 6.B
|
Secesní Praha
Dnes jsme navštívili opět centrum Prahy. Vyjížděli jsme v 8.30 hodin od školy a naše první zastávka byla budova Průmyslového paláce v holešovickém Výstavišti. Stavba je jak uměleckou, tak i technikou památkou. Od února 2022 probíhá její rekonstrukce a dostavba. Během čtyř let se vystaví replika levého křídla s odkazem na jeho původní industriální podobu a střední hala společně s pravým křídlem projde kompletní obnovou. Prošli jsme se i po areálu Výstaviště, který byl příjemně prázdný a se sluníčkem v zádech jsme se vydali zpět pěšky k metru Holešovice.
Naší další zastávkou byl historický areál a pevnost Vyšehrad, která se tyčí na skále nad pravým břehem řeky Vltavy. Naše cesta vedla přes areál Vyšehradu, prošli jsme oběma branami, zastavili se u rotundy sv. Martina a vyšli z areálu průchodem kolem podzemních kasemat. Hledali jsme nádraží Vyšehrad, které dnes již neplní svou funkci, stavba je památkově chráněná, chátrá, protože její předchozí majitel, kyperská firma, nechal stavbu bohužel dojít do havarijního stavu před spadnutím.
Nádraží Vyšehrad byla výhybna na adrese Svobodova ulice 2 v pražské čtvrti Vyšehrad u hranice s Novým Městem na tzv. Pražské spojovací dráze mezi hlavním a smíchovským nádražím vedoucí Nuselským údolím v Praze 2. Do roku 1960 šlo o železniční stanici. Po rekonstrukci zabezpečovacího zařízení v roce 2014 není budova již obsazena výpravčím a je dálkově ovládána ze stanice Praha-Smíchov. Od té doby několikrát změnila majitele a z původně secesního skvostu se stala chátrající budova. Od roku 2024 byla oznámena změna majitele budovy. Novým vlastníkem se stala developerská firma, která zde plánuje vybudovat 170 mikrobytů o rozloze kolem 20 metrů čtverečních.
Oborový den se nám vydařil i díky slunečnému počasí a dobře naladěni jsme se kolem 13 hodin vrátili na oběd do školy.
Simona Sedlářová, vedoucí oborové skupiny
Návštěva výstavy Michaela Rittsteina: Nohy na stole
Během třetího oborového dne jsme byli na výstavě umělce Michaela Rittsteina v Muzeu Kampa.
Když jsme přišli do Muzea Kampa, vykoukly na nás obrazy z reálného života předělané na opravdu neskutečně barevná díla jako například: rozbitá pračka, moucha, která vysává člověka nebo jenom šití na šicím stroji.
Nejvíce se mi líbily gigantické obrazy z Jižní Ameriky, přesněji o třech státech, a to Brazílie, Peru a Argentiny. Na brazilském obraze byla známá socha Ježíše spasitele a byli tam také papoušci a různé výjevy ze života lidí. Na obraze z Peru dominovala džungle a také kultura posmrtného života a mayská kultura. U argentinského obrazu nejvíce vynikají vodopády a krůta s britskou vlajkou.
Ve druhém patře byly obrazy hlavně zvířat. Nejčastěji se opakovalo vyobrazení prasete, které většinou pojídá svou potravu. Také zde byl obraz dvanáct měsíců Rocku, na němž byly vyobrazeny rockové hvězdy, jako John Lennon a Michael Jackson a také nevím proč na něm byl dvoucentimetrový nános barvy. Tolik, kolik spotřeboval autor obrazu barvy na jeden obraz, jsem nespotřeboval za celý svůj život.
Na výstavě jsme měli za úkol namalovat vlastní obrázek a inspirovat se právě díly pana autora Michaela Rittsteina. Já jsem se inspiroval hlavně ve výraznosti barev.
Největší překvapení pro nás bylo, že se ve stejný den a ve stejnou hodinu přišel na výstavu také podívat i sám autor. Nejvíce zajímavé bylo to, že nikdo z nás netušil, že tam vůbec je. Celou dobu dělal, že je normální návštěvník a kdyby se neodhalil zrovna ve chvíli, kdy se díval zrovna na můj obrázek, tak si myslím, že i samotný personál by ho nepoznal.
Výstava se mi strašně líbila, hlavně když přišel i pan autor. Bylo to pro mě takové velké překvapení a jeho obrazy mi připomínají Dalího.
Filip Staroba, 7.B