Protektorát a Operace Anthropoid – Panenské Břežany
Panenské Břežany nedaleko Prahy byly cílem naší oborové skupiny ve středu 9. března 2022. V této nevelké obci totiž pobývali vrcholoví představitelé nacistické moci v Protektorátu Čechy a Morava – Konstantin von Neurath, kterého vystřídal Reinhard Heydrich a Karel Hermann Frank. Heydrich se ubytoval v dolním empírovém zámku roku 1941 i s celou svou početnou rodinou. Právě odsud se vydal na cestu i 27. května 1942, kdy byl na něj spáchán úspěšný atentát v pražské Libni.
K. H. Frank pobýval na horním barokním zámku. A právě tento zámek s parkem a pozoruhodnou kaplí svaté Anny od Jana Blažeje Santiniho byly naším hlavním cílem. V zámku totiž dnes sídlí Památník národního útlaku a odboje. Žáci obdrželi pracovní list, který vyplňovali při procházce bohatou interaktivní expozicí a který jsme si následně společně zkontrolovali. V expozici byla k vidění řada dobových exponátů, historických materiálů, modelů, fotografií, historických dokumentů a mnoho dalšího. Pozornost vzbudila replika gilotiny z Pankrácké sekyrárny, celá místnost provedená jako železniční vězeňský vagon, model obce a jejího okolí, uniforma a kabát K. H. Franka, oděv z koncentračního tábora, stůl Konrada Henleina, výstroj výsadkářů, dokument ze soudního procesu s Frankem…
Zajímavým a myslím, že i vítaným zpestřením a oddechnutím od ponurého protektorátního tématu naší oborové skupiny byla prohlídka výše zmíněné nádherné barokně gotické kaple svaté Anny, raného díla Santiniho.
V duchu tradice naší oborové skupiny dostal každý žák rovněž učební materiál.
Mgr. Tomáš Novotný
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Světová kuchyně
Třetí oborový den jsme pronikli do tajů srílanské kuchyně. Nejdříve jsme podívali na dokument o srílanské kuchyni a kultuře. Vzhledem k tomu, že venku ještě není dostatečně teplo na to, abychom si mohli s jídlem někde sednout, pozvali jsme rodilého srílanského kuchaře k nám do školy. Připravuje streetfood, takže neměl problém nám jídlo nachystat do krabiček a přivézt.
Nejdřív nám vysvětlil, co to vlastně připravil a z čeho se dané jídlo skládá. V krabičce jsme měli chicken curry – což bylo kuřecí maso na kari s rýží, beans curry – to byly fazolky taktéž na kari a dahall curry – to bylo kari s červenou čočkou a rýží. Srílanské jídlo je silně pálivé. Naše jídlo bylo pálivé jen trochu, aby ho zvládli sníst všichni.
Jako dezert jsme měli coconen pancake – palačinku z rýžové mouky a kokosového mléka plněnou na sladko kokosem. Milým překvapením byly placky papadam z čočkové mouky, které chutnaly jako chipsy.
Od šéfkuchaře se žáci dozvěděli, že se na Srí Lance jí zásadně rukama, teda pouze pravou rukou. Kdo chtěl, jedl rukama, ostatní si k tomu vzali vidličku. Srílanská kuchyně je velmi pestrá a dost zasytí, proto si někteří žáci nesli zbytek jídla domů.
Dnešní oborový den byla zajímavá zkušenost, protože většina z nás jedla srílanské jídlo poprvé. V Praze jsou pouze dvě restaurace, kde se dá toto jídlo ochutnat.
Lenka Zemanová a Tamás Besskó, vedoucí oborové skupiny
|
|
|
|
|
|
|
|
Putování po místech Prahy, která navštívily německy mluvící osobnosti
První oborový den roku 2022 a zároveň již třetí ve školním roce 2021/22 se uskutečnil ve středu 9. března 2022. Oborovou skupinu "Putování po místech, která navštívily německy mluvící osobnosti" provázelo při procházce hlavním městem krásné a slunné počasí. V ranních hodinách jsme se dostali z Ďáblic na stanici metra žluté linky (B) Anděl. Odtud jsme se vydali k nábřeží, ale ještě před tím jsme zhlédli budovu v Lesnické ulici na Smíchově. Právě v domě číslo 7 žil a pracoval během svého pobytu v Praze celosvětově uznávaný fyzik a vědec Albert Einstein. Jeho stopy nás zavedly i na další místa. Mezitím jsme se však podívali na restauraci Altány Kampa, kde povečeřel světoznámý herec, bývalý guvernér Kalifornie, rozený Rakušan a kulturista Arnold Schwarzenegger. Po krátké zastávce jsme popošli k dalšímu významnému domu. Dům U Zlatého a bílého jednorožce, chcete-li palác Beethoven, byl naší další zastávkou. Barokní dům v Lázeňské ulici č. 11 je známý díky tomu, že právě zde, nedaleko Karlova mostu, pobývali dva hudební skladatelé. Wolfgang Amadeus Mozart a Ludwig van Beethoven.
Přešli jsme Karlův most a přemístili se do areálu Klementina. Právě zde totiž vyučoval v místních prostorách fakulty Univerzity Karlovy vědec Albert Einstein. Z Klementina nás poté čekal už poslední bod našeho krásného slunečného dne. Na Staroměstské náměstí jsme dorazili krátce před 11. hodinou a díky tomu jsme zde zhlédli Staroměstský orloj. Po přehlídce všech apoštolů na orloji jsme se však přemístili k jednomu z domů na tomto náměstí.
Dům U Jednorožce totiž sloužil také jako místo působení nositele Nobelovy ceny, tvůrce teorie relativity a profesora teoretické fyziky, Alberta Einsteina.
Celý den jsme si všichni moc užili. Závěrem jsme prošli na Václavské náměstí, kde jsme zároveň opustili historickou část Prahy a začal tím návrat ke škole.
Děkujeme vedoucím za skvělou organizaci i za hezky strávené středeční dopoledne v matičce měst s nádechem německé kultury.
Daniel Krauz, žák třídy IX.A
Outdoorové sporty
9. 3. se naskytl další oborový den naší skupiny Outdoroové sporty. Naše téma se pro tentokrát zaměřilo na běh neboli na orientační běh. Pro toto téma si naši vedoucí oborou vybrali Ďáblický háj. Po krátké procházce jsme se dostali na místo, odkud bylo naplánované, že po minutovém rozmezí s číslem a mapkou budeme vybíhat po jednom. Před závodem jsme si rozdělili čísla a jako první vyběhl 6. ročník a jako poslední vybíhal náš nejstarší 9. ročník. Pan učitel Miščík rozdal čísla a pan učitel Šíma nám vysvětlil mapku. Bylo to velmi dobře vymyšlené, protože z druhé strany mapky jsme měli legendu turistických značek. Měli jsme takovou kartičku, kde jsme měli 8 stanovišť a podle mapky jsme měli běžet, najít záchytné body, na kterých bylo přidělané razítko, kterým jsme měli cvaknout na naši kartičku. Kontrolní body byly rozmístěny daleko od sebe, takže jsme měli možnost si zaběhat, nadýchat se čerstvého vzduchu a hlavně si zasoutěžit. Nejrychlejší čas a splnění všech razítek měl žák Jan Kittnar z 9.B a hned za ním se umístil, také žák z 9.B Jáchym Novák. Tito dva vyhráli oběd od pánů učitelů. Za celou naši skupinu mohu říct, že to byl opravdu zábavný den, který jsme prožili v příjemné atmosféře. Tento den nám dal zkušenosti a také jsme se naučili orientovat se podle mapky. Děkujeme panu učiteli Lukáši Miščíkovi a panu učiteli Petrovi Šímovi za skvěle naplánovaný den.
|
|
|
Kultura pohřbívání - Na Vyšehrad! Za Karlem! A za Boženou!
Cílem třetího oborového dne byl Vyšehradský hřbitov. Po ránu byl Vyšehrad ještě téměř liduprázdný. A není se čemu divit – byla totiž pěkná zima. Minuli jsme Rotundu svatého Martina a vystoupali jsme na vyšehradské hradby, odkud jsme zhlédli velkou část Prahy. Zahlédli jsme např. Pražský hrad, Nuselský most nebo bohnické paneláky, za nimiž leží zchátralý hřbitov, jenž byl naším cílem prvního oborového dne.
Po hradbách jsme se dostali až ke hřbitovu. Nežli jsme prošli jeho branou, vyslechli jsme referát Anny Šavelové o jeho historii. Zde je úryvek: „Vyšehradský hřbitov neboli ‚Slavínský hřbitov u kostela sv. Petra a Pavla na Vyšehradě‘ je od 19. století národním pohřebištěm (hřbitov je zde už od 13. století). Je to místo odpočinku významných českých osobností a jejich rodin. Na východní straně hřbitova stojí společná hrobka – Slavín. Zde jsou pohřbeny vybrané osobnosti, například Josef Václav Sládek, Alfons Mucha, František Křižík nebo Zdeněk Štěpánek. Byl tam pohřben i Jan Neruda, ale po protestech jeho hospodyně a rodiny Filčovy bylo jeho tělo z hrobky vyndáno a přesunuto do nedalekého hrobu. U vchodu na západní straně se nalézá samostatné oddělení, kde jsou pohřbeny řádové sestry (členky ženského církevního řádu, které se řídí předepsanými pravidly).“
Potom jsme vyhledali hroby osobností, o nichž si někteří členové naší oborové skupiny připravili referáty. Zaměřili jsme se totiž na Karla Čapka, o jehož životě nás zpravily Barbora Bláhová a Sofie Kuběnová, a také na Boženu Němcovou, o níž promluvila Kateřina Vichrová.
Dále jsme se v tichosti rozešli po hřbitově, abychom si prohlédli další hroby. Každý z nás objevil hroby mnohých významných osobností české historie. Pro příklad uvedu Karla Hynka Máchu, Bedřicha Smetanu a Františka Langera. Symbolický pomník zde má ale také Milada Horáková.
Tentokrát byla naše výprava za poznáním vskutku literární, neboť jsme si společně přečetli úryvek z Babičky, jejž nám přednesla Kateřina Větrovcová, která s sebou nesla množství knih, za což jí děkujeme, a také jednu Čapkovu pohádku, kterou nám přednesla Barbora Bláhová, rovněž děkujeme. Byl to velký estetický zážitek, vždyť jsme byli autorům velmi nablízku, přímo na místě jejich posledního odpočinku. Už se těšíme na příští oborový den, který nás mimo jiné donese na místo, kde svoji poslední, věčnou povídku promýšlí Franz Kafka, Arnošt Lustig a další pražští židovští autoři.
Mates Friedman, vedoucí oboru Kultura pohřbívání
|
|
|
||
|
|
|
||
|
|
|
|
|
Výtvarné umění a jeho interpretace
Na našem 3. oborovém dni jsme se jeli podívat do centra národního umění DOX.
Na vrchu galerie se nachází vzducholoď, která nejde přehlédnout. Do vzducholodi jsme nestihli jít, ale uvnitř je vyhlídka a konají se tam přednášky.
Při vchodu do galerie nás uvítala mladá a příjemná průvodkyně. Došli jsme do vstupní místnosti a odložili si věci. Paní průvodkyně se nás následně zeptala, jestli víme, co znamená “jít s kůží na trh”. Nikdo nevěděl, takže nám to prozradila. Je to rčení, které znamená ukázat svoje “dílo” ostatním. Rozdala nám papíry a tužky, no a jít s kůží na trh jsme museli i my. Paní průvodkyně nám řekla, že nebudeme koukat na úplně příjemné obrazy, ale budeme muset namalovat místo nebo místnost, kde se cítíme dobře a následně na konci před všemi své dílo ukázat a popsat.
Při vstupu, kde byly obrazy, jsem se necítila úplně nejlíp. Obrazy byly většinou jenom s dětmi. Některé byly děsivé a ani se na ně nedalo koukat. Na takovém “strašidelném” místě bylo těžké namalovat místo, kde nám je dobře. Když jsem si prošla všechny obrazy, tak jsem si sedla na zem a začala myslet. První, co mě napadlo, bylo místo, kde jsem sama a mám klid, tak jsem ho nakreslila. Měli jsme celkem 45 minut, takže jsem obrázek stihla.
Po odchodu do další místnosti jsme měli naše díla nějak vybarvit, nasprejovat, vystínovat atd., tak jsem se pár lidí zeptala, jak se cítí po tom, co viděli ty obrazy. Řekli, že z toho mají špatný pocit, takže jsem nebyla sama, kdo se cítil stejně. Došli jsme na místo. Mně se můj obrázek líbil jenom tužkou. Ostatní malovali i sprejovali. Po 20 minutách jsme se postavili nějak vedle sebe a začala pro mě ta nejhorší část. Měli jsme před všemi ukázat naše obrázky. Když jsem šla na řadu já, tak mi srdce málem vyskočilo. Nakonec to bylo vážně hezké ukázat všem, co jsi ty sám udělal.
Když už byli všichni, tak jsem byla moc ráda, že jsem viděla styl malování i fantazii ostatních.
Teď co to píšu, tak už po třetí říkám, že jsem ráda za takové školní akce. Moc se mi to líbilo. Bylo to zajímavé a vyzkoušela jsem si něco nového.
Samozřejmě je důležité se učit, ale taková forma výuky se mi líbí více.
Andriana Farbanets, 7.B
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Zákulisí profesionálního sportu
Třetí oborový den jsme strávili v atletickém areálu ZŠ a ZUŠ Líbeznice. Před odjezdem jsme si o atletice povídali ve třídě.
Na rozehřátí jsme v areálu běželi 2x204 m, poté následovala atletická abeceda (liftink, skiping, předkopávání). Dále jsme startovali ze startovacích bloků a skákali do písku (skok do dálky). Na rozcvičení před hodem oštěpem jsme házeli raketami. Následně jsme se přesunuli na místo, které bylo určené na vrh koulí. Na závěr oborového dne jsme běhali kopečky.
Všemi disciplínami nás provázel atletický trenér Pšenička, se kterým na závěr ještě proběhla diskuze.
Veronika Kostlivá, Matěj Hladík, Martin Kittnar
|
|
|
|
|
Turistické cíle v okolí Prahy - Kunratický hrádek
Sraz byl před školou v 8.00, potom jsme jeli autobusem 103 směr Ládví, kde jsme vystoupili a šli na metro. Metrem jsme dorazili až do stanice Chodov. Od metra jsme pokračovali kolem obchodního centra Chodov, až jsme objevili modrou turistickou značku vedoucí do Kunratického lesa. Lesem jsme za krásného počasí, asi půlhodinovou cestou, doputovali k našemu cíli. Tím byla očekávaná zřícenina Kunratického hrádku. U první naučné cedule, kde bylo napsáno Před táborem, nám pán učitel vyprávěl o husitech a o Václavovi IV.
Potom jsme pokračovali ještě dále, až jsme došli k další ceduli, kde bylo napsáno Nad valem. A další cedule byla K mostu, kde jsme z dálky viděli zříceninu hradu.
Stavbu hradu nařídil král Václav IV. roku 1411 a již z roku 1412 existují záznamy o králově pobytu na hradě, který se sem rád vydával za odpočinkem ještě před úplným dokončením stavby.
Václav IV. chtěl, aby se hrad jmenoval po něm, měl se jmenovat Wenzelstein. Pojmenování se ale neujalo a lidé ho nazývali jednoduše Nový hrad nebo Nový hrádek u Kunratic.
Roku 1419 se Václav IV. dozvěděl zprávu o defenestraci 30. července, která u něj vyvolala záchvat zuřivosti následovaný prý lehkou mrtvicí. Dne 16. srpna 1419 po tříhodinové agónii zemřel právě zde na mrtvici. Na konci 19. století byl hrad srovnán se zemí do úrovně sklepů, aby nelákal pražské výletníky. Nazpátek jsme vyrazili jinou cestou na stanici Roztyly a metrem a autobusem ke škole. Oborový den jsem si moc užil, i když mě bolely nohy.
Michal Vašenda
|
|
|
