„Ó luzní dnové v září,
kdy zladěno vše v klid,
kdy úsměvem vše září
i myšlénka i cit!“[1]
Jistě, souhlasíme s panem Vrchlickým, výše ocitovaným, zářijové dny jsou nádherné. Když jsem se však prvního září před osmou ranní snažil prodrat masou žáků ke vchodu do školy, klid právě nepanoval. Naopak – předal žezlo všeobecnému hemžení, vzrušeným rozhovorům a radostnému hlaholu a nadšení z počátku dalšího školního roku. Kéž jej společně strávíme v souladu s verši výše vznešenými! Kéž naše tváře září úsměvem! Kéž se nám všem podaří skloubit rozum a cit v soulad.
Na prahu dalšího školního roku, kdy jsme ještě čerství a plní nápadů a očekávání, si nás, učitele, dovolím přirovnat k zahradníkům. Použiji k tomu úryvek z Čapkova Zahradníkova roku, z kapitoly Zahradníkovo září:
„[…] nad to vše pak je to měsíc, kdy se opět otevírá země, takže už zase můžeme sázet! Teď má přijít do země, co se má do jara usadit […]“[2]
Náš pan ředitel magistr Josef Buchal nás na rynku před školou všechny vřele přivítal. Zvláštní pozornost věnoval prvňáčkům, již se v doprovodu svých zkušených průvodců, deváťáků, tak trochu schovávali za své vzrostlé květiny, které předtím obdrželi jako čestné přivítání do světa učení. Pan ředitel upozornil na drobné kominíčky, přichycené na květinách, a popřál našim novým žákyním a žákům mnoho štěstí do dalšího studia. Dále nás seznámil s blížícím se důležitým výročím – naše škola 6. října oslaví sto dvacet let! Bude to velká sláva! Dopolední vyučování se ponese ve zvláštní výroční náladě a odpoledne vypuknou oslavy pro ďáblickou veřejnost – vítáni jsou kromě žáků také jejich rodiče, prarodiče, absolventi naší školy, pamětníci a Ďábličané všeobecně. Dále pan ředitel připomenul a zdůraznil základní pilíře, na nichž spočívá naše škola: kvalitní výchovně vzdělávací program, tradice a pospolitost.
Slovo dostal také jeden z našich čestných hostů – pan inženýr Miloš Růžička, starosta Ďáblic. Jeho projev se nesl v duchu sousedské svornosti, porozumění a míru vůbec. Kladl nám na srdce, abychom se měli rádi. Starostův vlídný, ač příznačně ustaraný, úsměv k nám však promluvil nejupřímněji.
Vlajkonoši přinesli naši novou školní vlajku, o jejíž podobě žáci na konci minulého školního roku hlasovali. Další taková vlajka zavlála na střeše školy a každá třída obdržela malý praporek. Poté jsme konečně, po dvou měsících odpočinku, vstoupili do školy.
Silné dojmy prvního dne jsme postupně vstřebávali, počáteční vzrušení pomalu opadalo a my se den za dnem sžívali s pozapomenutými školními pořádky. A nyní, v den sedmý, je již zladěno vše v klid a pilně pracujeme na svých úkolech, učíme se, vzpomínáme a tvoříme. A už se těšíme, co pěkného nám tento školní rok přinese.
Bc. Martin Matoušek, učitel českého jazyka
