Po stopách filmu a magie v Praze
V úterý jsme s naší oborovou skupinou navštívili Národní filmové muzeum, které se nachází v centru Prahy na konci Františkánské zahrady. Vchod do muzea je nenápadný a často člověk ani nezaregistruje, že tam nějaké muzeum je.
V muzeu jsme strávili téměř tři hodiny, neboť jsme měli nejen komentovanou prohlídku, ale i workshop. Rozdělili jsme se na dvě skupiny. Jedna skupina šla do spodního patra, kde se žáci podívali na animovaný film a potom si sami zkusili animaci. Ve spodním patře se kromě animačního studia nacházelo mnoho filmových exponátů. Nejvíce žáky upoutal stoj, který fungoval na principu jezdícího vláčku, který svítil a vytvářel na zdi stínohru.
V horním patře se nacházely stroboskopy, filmová promítačka a další přístroje, které v dávných dobách vytvářely iluzi pohybu. Potom jsme se mohli podívat pomocí virtuální reality na film, který každý prožil trošku jinak, protože bylo možno v průběhu filmu volit směr, kam se vydat. Byl to opravdu velký zážitek. Na konci naší exkurze jsme si ještě ozvučili film. Každý se chopil nějaké pomůcky, která vytvářela zvuk, a pomocí nich jsme ozvučili film.
Návštěva muzea se všem líbila, žáci si odnesli mnoho informací a užili si také plno zábavy. První oborový den se nám vydařil.
Lenka Zemanová
Korea
Naše oborová skupina JIŽNÍ KOREA navštívila v úterý 24. září 2024 taneční studio Centrum tance v centru Prahy 2. Studenti měli možnost zúčastnit se skutečné lekce korejského tance. Po příchodu nás naše lektorka zavedla do jednoho z tanečních sálů. Jednu stěnu tvořila velká zrcadla, takže všichni mohli společně sledovat předváděné taneční variace. Po krátké zahřívací rozcvičce naše skupina krok za krokem nacvičila řadu pohybů. Dokonce i chlapci se otřepali a na konci hodinového tréninku tančila skupina 14 dětí jako profesionálové. I když na konci děti vypadaly dost unaveně, některé z nich byly připraveny pokračovat.
Tamás Besskó
Německy mluvící osobnosti, které navštívily Prahu
Dne 24. 9. 2024 jsme zahájili své putování po Praze a hledali místa, kde se zdržovaly německy mluvící osobnosti.
Dnes jsme pátrali po stopách Franze Kafky, W.A. Mozarta a Rudolfa II.
Začali jsme v ulici na Poříčí barokním palácem, kde se dříve nacházela Dělnická úrazová pojišťovna, dnes je budova přestavěna na luxusní hotel, ale odkaz Franze Kafky, který zde byl zaměstnán jako právník, je zde zachován v interiérech.
Dále jsme se přesunuli na ulici Na Příkopech, která byla pulsující tepnou, kde se v 19. a 20 století setkávala a procházela německy mluvící menšina obyvatel žijící v Praze, která do 2. sv. války čítala asi 31 tisíc obyvatel v Praze.
V ulici na Příkopech jsme si prohlédli Slovanský dům a pověděli něco o jeho historii. Slovanský dům, tenkrát pojmenovaný Německý dům, byl do 2. světové války místem, kde se konaly mnohé kulturní akce, které organizovala národnostní menšina Němců. Zde také sídlila rozsáhlá organizace německého spolku Deutsches Kasino, která organizovala veškeré kulturní akce německé menšiny.
Dále jsme prošli do Železné ulice, kde se nachází Stavovské divadlo, které hostilo premiéry několika oper W.A.Mozarta, které si toto divadlo zamiloval, když v Praze pobýval.
Dále jsme se přesunuli na Staroměstské náměstí, kde jsme zmapovali 5 měšťanských domů a jeden palác. Místa kde navštěvoval gymnázium a bydlel Franz Kafka.
Poslední zastávkou byl Pražský hrad, kam jsme vzhůru vyšlapali přes Karlovo most, Malostranské náměstí a Nerudovu ulicí
Simona Sedlářová
Sport
V úterý 24. září 2024 se naše oborová skupina vydala na fotbalové hřiště SK Ďáblice, kde nás čekal program zaměřený na ultimate frisbee a fotbal.
Sraz jsme měli v 9 hodin před fotbalovým hřištěm. Na úvod jsme si řekli základní informace k programu oborového dne. Po lehkém zahřátí a rozcvičení jsme dostali do rukou frisbee a ve skupinkách se rozházeli. Pan učitel nás postupně obcházel a dával nám rady k technice házení a chytání. Trénovali jsme nejen házení backhandem, ale i méně používaný forehand.
Po úvodním rozházení nám pan učitel vysvětlil pravidla hry ultimate frisbee, rozdělili jsme se do dvou týmů a šlo se hrát. Hra byla velmi zábavná, moc mě to bavilo. Po skončení napínavého zápasu, který se rozhodl až v samotném závěru, jsme si dali pauzu na svačinu a drobný odpočinek. Následně jsme vyměnili frisbee za fotbalový míč a stihli jsme si zahrát i fotbalový zápas. Fotbal mě velmi bavil, dal jsem spoustu gólů.
V 11:30 hodin program prvního oborového dne skončil a přesunuli jsme se do školy na oběd. Až na déšť, který nás velkou část dopoledne provázel, jsem si celý oborový den moc užil a už se těším na ten další.
Jan Kvapil, 7.B (upraveno)
Mix max
V úterý 24. září čekala naši oborovou skupinu návštěva ZOO parku v Chomutově. Jelikož nám počasí moc nepřálo a opravdu hodně pršelo, na prohlídku parku jsme se vydali zastřešeným vláčkem, který se jmenoval Amálka. Měl 2 vagóny, seděla jsem v tom druhém. Pan řidič, který byl zároveň průvodce, nás vždy informoval, u jakého zvířete a v jaké části parku se nacházíme. Hodně zvířat právě kvůli počasí nebylo ve výběhu, ale poštěstilo se nám vidět plameňáky, ovce a cválající koně. Po projížďce vláčkem jsme se rozdělili do skupin. Paní učitelka dala každé skupině mapu a řekla nám, v kolik hodin a kde na nás bude čekat. Naším úkolem bylo se vyfotit se třemi zvířaty. Hned po rozchodu jsme s holkami objevily dřevěnou prolézačku ve tvaru pandy. Radovaly jsme se, že máme první zvíře. Pak prošla kolem nás paní učitelka a dodala, že zvíře musí být živé, ale na památku nás vyfotila. I tak se nám úkol podařilo splnit, mám fotku s medúzou, pižmoněm grónským a zubrem evropským. Po prohlídce parku jsme všichni zašli do restaurace, kde jsme se ohřáli a dali si moc dobrý oběd.
První oborový den se mi moc líbil, nejvíc nadšená jsem byla z medúz, které měly svůj vlastní pavilon. Bylo tam šest barevně podsvícených akvárií, kolem kterých jsme mohli procházet. Tento park má více než 160 druhů zvířat a já si jeho návštěvu užila.
Karolína Soldátová, 7.B
Pražské rozhledny a vyhlídky
V úterý 24. 9. jsme se s naší oborovou školní skupinou, panem učitelem Černohorským a paní učitelkou Pischnothovou vypravili poznávat pražské rozhledny a vyhlídky.
Jeli jsme tramvají na Prahu 5 do stanice Kotlářka, kde jsme vystoupili a pokračovali dál pěšky až na místo. Cestou jsme viděli sochu svatého Jana Nepomuckého, která se nachází pod parkem. K prohlídce jsme si jako první vybrali oblíbenou vyhlídku Cibulka, která se nachází v severní části přírodního parku Košíře-Motol. Kamenná rozhledna byla postavena v roce 1820, v nadmořské výšce 302 m, vysoká je 13 metrů a vede k ní 76 schodů. Z vyhlídky jsme viděli areál Fakultní nemocnice Motol s vlastním heliportem a Strahovský stadion.
V lesoparku se nachází také Čínský pavilon, který byl postaven v roce 1822 a má dvojité točité kamenné schody. Dlouho byl neudržovaný, ale
v roce 2017 začala rekonstrukce. V současné době je opět přístupný jako vyhlídková věž. Dříve v něm bylo velké množství cenností a soch, ale ty se bohužel většinou nepodařilo dochovat.
Na zpáteční cestě do školy jsme si ještě prohlédli okolí hvězdárny v Ďáblicích, která je na skalnatém výběžku a byla otevřena v roce 1956. Nachází se v nadmořské výšce 328m. Několikrát jsme ji navštívili se školou, viděli jsme zde naučné filmy o vesmíru a mohli jsme si prohlédnout dalekohledy a technické vybavení. Z vyhlídkového místa jsme si ukázali celé Ďáblice, městskou část Březiněves a teplárnu v Třeboradicích. Bylo zataženo, ale pokud je hezkého počasí, jsou vidět v dálce i Krkonoše nebo hrad Bezděz.
HOROR (první oborový den)
Dobrý den, já se jmenuji Šimon Sikora a tohle byl můj první oborový den. Nejdřív jsme měli napsat deset věcí, co nás napadne, když někdo řekne HOROR. Tohle jsem napsal: film, zombie, strach, můj bratr, krev, duch, prokletí, pátek třináctého, smrt, démon. To bylo lehký.
Potom jsme si povídali o pánovi, který se jmenoval Karel Jaromír Erben a dívali jsme se na jednu z jeho povídek Svatební košile (1853) a bylo to super. Tato povídka byla ze sbírky Kytice. Jako druhý spisovatel, o kterém jsme mluvili, byl Edgar Allan Poe a od toho jsme si poslechli kousek básně Havran neboli The Raven (1845) a podívali se na krátké video o jeho životě. Mluvili jsme také chvilku o panu Alfrédovi Hitchcockovi, který například udělal film Ptáci (Birds), na který nám pustili trailer. Bylo to o tom, že najednou začali ptáci útočit na lidi.
No, ale pak jsme se dostali zpět k Edgarovi Allanu Poeovi a po dlouhou dobu jsme četli povídku Černý Kocour. Já jsem četl jednou a bylo to dost dobré, až na tu část, kde pán pověsil kocoura (jmenoval se Pluto) na strom. Ta se mi moc nelíbila (R. I. P. Pluto). Pak nám rozdali papírky, abychom nakreslili něco z těch povídek. Já nakreslil sekeru zaseklou v lebce (v povídce Černý kocour zabil jeden pán svou ženu tím, že jí seknul sekerou do hlavy a pak jí zazdil do sklepa i s druhou kočkou). R. I. P. bezejmenná kočka.
Můj úplně první oborový den se mi líbil, jsem zvědav na další.
Šimon Sikora, 6. A (upraveno)
Umění mě mění
První oborový den, byl na téma „sprejování“. Abychom se naučili správně sprejovat, nejprve jsme se sešli ve třídě, abychom vše probrali a vyzkoušeli.
Paní učitelky nám jako první promítly na tabuli důležitá pravidla o sprejování. Na tabuli bylo promítnuto i to, že nemůžeme sprejovat na soukromé věci a památky. Po přednášce důležitých pravidel jsme si připravili věci na sprejování. Potřebovali jsme tedy fólii, řezák a fixu. Jako první jsme použili fólii a fixu. Měli jsme si vybrat ještě nějaký obrázek, který budeme sprejovat. My s holkami jsme si chtěly vybrat něco jednoduššího. Nakonec jsme si zvolily myš, protože jsme si myslely, že není složitá a dále se nám zdála být hezká. Potom, když už jsme obrázek nakreslily na fólii, použily jsme řezák a vyřezaly myš. Když už všichni měli vyřezaný obrázek nebo nápis, tak jsme jeli na Prosek.
Šli jsme ke stěnám, na které bylo povoleno sprejovat. Bylo jich celkem pět. Celé již byly posprejované grafity a dalšími obrázky. Když už jsme si našli místo na stěně a chystali se sprejovat, začalo pršet. To jsme byly s holkami smutné. I přesto jsme si to nenechaly zkazit a začaly s přípravami. S holkami jsme se dohodly, že budou držet fólii a já budu sprejovat. Myslely jsme si, že to bude mnohem lehčí. Nakonec se nám to moc nepovedlo. Myš se nám celá roztekla. Asi jsem stříkala moc zblízka, a ještě jsem holkám postříkala ruce. S tím už se bohužel nedalo nic dělat. Myš vypadala spíše jako pes křížená s žížalou. Příště to snad bude lepší. Když už jsme všichni měli vše hotové, mohli jsme si sprejovat co, chceme. S holkami jsme se tam podepsaly a sprejovaly na zeď různá srdíčka a další obrázky. Nakonec jsme si vše vyfotily.
Tento oborový den jsem si hodně užila a naučila jsem se spoustu nových věcí. Těším se na další oborový den a doufám, že to bude stejná zábava.
Michaela Pěničková 6.A