V neděli večer rodiče žáků naší školy už netrpělivě čekali na osm studentů z různých koutů světa, aby je přivítali a odvezli si je domů. Patří jim velké poděkování za to, jak se jich ujali a jak se o ně starali. V pondělí ráno pak přijeli do školy Joao z Brazílie, Aigul z Ruska, Kamila z Ukrajiny, Cole z Číny, Faisal z Indonésie, Chloe z Taiwanu, Magda z Gruzie a Maria z Chile a s pomocí starších žáků, kteří ovládají angličtinu na úrovni bezvadně, se celý týden představovali v různých třídách v různých hodinách.
Dozvěděli jsme se toho opravdu hodně. Už víme bezpečně, že se v Brazílii mluví portugalsky a někteří z nás mají recept na kakaové kuličky, které jsme mohli i ochutnat. Joao se činil. Krásná Aigul nás učila azbuku i různé hry a ukázala nám mnoho zajímavých věcí z jejich velké země. Kamila nám vysvětlila, že modrá barva na jejich vlajce znamená nebe a žlutá lány polí a my už to nikdy nespleteme, protože nebe je přece nahoře. Naučila nás také anglickou písničku. O Číně už také víme o něco víc a umíme zahnat zlého čínského draka – podle legendy totiž stačí petardy. Faisal z Indonésie nás naučil kromě jiného i pár jazykolamů - indonéský: kaki kakek kakak ku kaku kaku a anglický: she sells seashells by the seashore, ale tak rychle jako on to nikdo říct neumí. A pamatujete si, co to znamená? Chloe nám vyprávěla o Taiwanu a když mluvila o počasí, tak říkala, že mají jen dvě roční období – horko a míň horko. Byla ráda, že mohla poprvé na vlastní oči vidět sníh. Magda nás přiměla, abychom víc mluvili o sobě a o Česku a křehká kráska z Chile měla tak hezké prezentace, že někteří z nás se už pomalu chystají tuto zemi navštívit.
Při loučení to vypadalo, že se i tento 2. ročník vydařil. I na slzy došlo. Starší žáci získali další motivaci pro studium nejen anglického jazyka a ti mladší viděli, kolik úsilí ještě musí vynaložit, aby dosáhli na úroveň bezvadně. Záleží jen na nás, jestli budeme chtít a uspořádáme i 3. ročník.
Zdeňka Rumlová
