31. ledna po rozdání výpisu vysvědčení jsme se vypravili do Národního muzea na expozici Dějiny, která je sestavena z exponátů od 8. století do roku 1913. Jelikož jsme měli předtím dostatek času, prohlédli jsme si kolem Národního muzea kvetoucí čemeřice a z ochozu nad fontánou celé Václavské náměstí se sochami kolem svatého Václava. Dozvěděli jsme se také, že pomník ve tvaru prohnutého kříže, který se nachází u kašny před muzeem, je věnovaný J. Palachovi a J. Zajícovi a že jej navrhovali Barbora Veselá a Jiří Veselý, kteří žili v Ďáblicích, spolu s architektem Č. Houskou. Žáci se těšili, že půjdou po červeném koberci jako náš nově zvolený pan prezident. Byli překvapeni, že šli i místy, odkud se vysílal také jeho první televizní rozhovor po vítězství v prezidentských volbách. Na začátku expozice nás zaujaly vystavené šperky, které se dochovaly z doby, kdy Slované přišli na naše území, děvčata obdivovala jemnou práci, nápaditost a krásu náušnic. Velkou senzaci vyvolal exponát velkoformátové digitalizované Ďáblovy bible (Codex gigas), u té jsme se zdrželi delší dobu. Mohli jsme převracet listy a prohlížet si jejich barevnou výzdobu. Prohlídkový okruh je rozdělen do tematicky zaměřených sálů, kde se můžete seznámit s danou dobou obrázkově i mluveným slovem. Zopakovali jsme si jednotlivé stavební slohy. V sále, kde se připomínalo husitství, se zase líbilo chlapcům, mohli si potěžkat opravdový velký dvouruční meč, okovaný cep i malý meč. Zjistili, že ovládat tyto zbraně nebylo nijak lehké. Atmosféra doby je zde dokreslena animací, jak lidé v té době pracovali na poli, znázorněna je i bitva husitů - vše se zvukovým doprovodem. U kočáru z 18. století, který byl majetkem pražského arcibiskupa Viléma Florentína Salm ze Salmu, jsme se shodli, že si moc pohodlí na tehdejších cestách neužil. Každý jsme si vybrali něco, co nás zaujalo – dřevěný zdobený oltář, barokní podobizna muže, hračky pro děti, slabikáře, psací tabulky i s pisátkem, papírový model Národního muzea. Zajímavé byly dobové filmové ukázky z roku 1913 - život na plovárně, cesta do školy, ale i záznam císaře Františka Josefa. Expozice končí před dveřmi do Panteonu, jednoho z nejkrásnějších sálů v naší republice, a to výzdobou stěn, stropu, podlahou, ale i tím, že jsou zde sochy a busty významných českých osobností. Při vydávání věcí ze šatny na konci naší exkurze jsem několikrát slyšela slova „Sem se musím vrátit s…“
Vladimíra Nepomucká, třídní učitelka 5.B; autorkou fotografií je Kája K.
