Když jsem připravovala sportovní program pro naši bezmála týdenní VÝPRAVU ZA POZNÁNÍM, věděla jsem, že hory jsou nevyzpytatelné a variant aktivit musí býti více.
Dvě dívky ze 3.A a žáci 3.B poznali drsné Jeseníky. Zažili jsme dny slunečné i deštivé, větrné i mlžné. Náš sportovní program se musel přizpůsobit okamžitým změnám počasí.
Bohužel jsme nesešli stezkou Bílé Opavy do Karlovy Studánky. To skutečně v průtrži mračen nešlo, přestože jsme před odjezdem z Prahy poctivě posilovali, abychom se udrželi na řetězech nad divokým potokem. Zato děti třikrát vystoupaly na nejvyšší moravskou horu, jednou dokonce v rámci podvečerní bojové hry. Totální mlha poslední den znemožnila pozorovat panorama hor z vyhlídky věže vysílače na Pradědu. Nicméně příjemné posezení v restauraci s horkou čokoládou bylo zaslouženou odměnou za vysilující výstup ve vichru z hor.
Výstup na Petrovy kameny unavil málokoho. Hřebenová túra k Jelení studánce všechny malé turisty odměnila nádhernými výhledy na všechny světové strany.
Proč se jmenuje stará, horská chata Švýcárna, to už víme. Na místě jsme potkali slovenskou herečku, která se s dětmi ráda na památku vyfotografovala.
Po konečném součtu jsme se dostali k 50 nachozeným kilometrům, během nichž jsme nastoupali celkem 800 výškových metrů.
Byli jsme ubytovaní na horské chatě Barborka. Zde byla 21. 5. 1948 založená Horská služba Jeseníky. Proto jsme také využili možnost prohlídky současné základny HS. Přednáška člena HS možná bude inspirovat některé děti k budoucímu povolání.
Mnohé na závěr našeho severomoravského, horského, sportovního pobytu shrnuly své dojmy výrokem: „NEJSME PŘECE Z CUKRU“.
