Návštěva výstavy vNITRO
Dne 9. a 10. 10. 2024 se třídy 2. A, 2. B a 8. B vydaly shlédnout neobvyklou výstavu s názvem vNITRO, která probíhala v rámci festivalu 4+4 dny v pohybu v Hybernské 2. Historie domu Hybernská 2 sahá až do 14. století. Z budovy se stal v 19. století nejprve hostinec, poté hotel. Před druhou světovou válkou se z hotelu stala administrativní budova a sídlil v ní například Pracovní úřad. Po roce 1945 začínají neveselé dějiny tohoto domu, který se postupně stal také sídlem některých složek Ministerstva vnitra a celá Hybernská ulice byla velmi střeženou lokalitou. V domě se nacházely kanceláře, čekárny, výslechové místnosti, tajné byty, v přízemí sídlil společenský klub IX. Správy SNB (Správa pro politickovýchovnou, vzdělávací a kulturní činnost), ve své době známé též jako „Správa písní a tanců“. A zejména na tuto část historie odkazuje výstava s názvem vNITRO, ke které bylo přizváno několik současných umělců, kteří měli za úkol na místě reagovat na historii či atmosféru domu a vytvořit tak „site specific“ umělecký počin přímo „na místě činu“. Umělci se zde tak dotýkali historických událostí, výslechů StB, ale i samotného nitra člověka a toho, co se v něm mohlo odehrávat, byl-li zde vyslýchán či držen v cele předběžného zadržení. Pokládali si zde otázky ohledně významu lidství, břemena historie i křehkosti lidského života a síly utrpení. Někteří z umělců však také reagovali na své osobní prožitky, jiní svým dílem činili jakési smíření s historií. Prohlídka výstavy s lektorským vedením byla silným zážitkem jak pro dospělé, tak pro žáky různého věku.
MgA. Petra Viltová
Ze zážitků žáků:
Ve výstavě mě nejvíce zaujala místnost se zrcadly. Zrcadla byla nesymetricky naskládaná na zdi. Většina z nich byla nějakým těžkým předmětem rozbitá. Vyvolalo to ve mně pocit úzkosti. Také byl na zrcadlech napsaný text, např.: „Kéž bych mohla říct, že moje nitro je prázdné.“
Veronika Wondřichová, 8. B
Nejvíce mě zaujala místnost, kde na stěně visely chlebové placky, ve kterých byly vyobrazené obličeje. Každý obličej měl jiný tvar a celkově se od sebe lišily, a i přesto, že byla každá placka jiná, všechny visely na stejné zdi a to ve mně vyvolalo pocit, že i přesto, že nejsme my jako lidi všichni stejní, měli bychom být na stejné stěně, neboli mít všichni stejná práva. Tato místnost měla 3 stěny, ale všechny obličeje byly jen na jedné, což znamená, že bychom neměli lidi odsuzovat a rozdělovat jen kvůli tomu, že nejsme všichni stejní. Měli bychom všichni stát při sobě a pomáhat si a být na stejné „stěně“.
Milada Latifová, 8. B
Zdroje:
Archiv Národního památkového ústavu
Prokop Tomek: Estébáckou Prahou. Průvodce po pražských sídlech Státní bezpečnosti (Academia, 2013)
VNITRO. Online. Ctyridny. 2024. Dostupné z: https://ctyridny.cz/program-2024/vnitro-vystava-soucasneho-umeni/. [cit. 2024-10-21].
