Na úterý 28. listopadu jsme do školy pozvali a následně přivítali důležitou návštěvu – pracovníky Úřadu městské části Praha-Ďáblice, tedy ty, kteří s námi úzce spolupracují při budování a rozvoji školy.
Mgr. Bc. Josef Buchal, ředitel školy
Na základě pozvání pana ředitele naší ďáblické základní školy jsme se setkali ve složení zaměstnankyně úřadu, starosta a já jako členka školské komise s vedením školy. Pan ředitel Josef Buchal a jeho zástupce pan Tomáš Novotný se nám věnovali celé dopoledne a opravdu důkladně nás seznámili nejen s prostorami školy, ale hlavně s jejím fungováním a vzdělávacím programem. Přiznám se, že jsem si chvílemi přála vrátit se do školních let a chodit v Ďáblicích do školy. Mohu srovnávat, protože do téže školy před mnohými lety chodily obě moje děti.
Vzdělávací program s názvem Škola základ života, není jen pouhým pojmem, ale je krásně naplňován celým sborem pedagogů v čele s panem ředitelem. Pamatuji si, že nastupoval k nám do školy za velice složitých podmínek, a to v době náročné rekonstrukce školy, která probíhala nejen o prázdninách, ale hlavně za plného provozu školy. Teprve nyní po letech si uvědomuji, jak to muselo být pro všechny učitele náročné, a že není divu, že mnozí včetně paní ředitelky tehdy odešli. O to víc obdivu patří panu řediteli, že sehnal nové pedagogy, a i těm, kteří zůstali a pak již pokračovali ve výuce v lepších a modernějších prostorech.
Při dnešní návštěvě mi teprve došlo v plné míře, že způsob výuky a výchovy umožňuje dětem se více všestranně vzdělávat a rozvíjet svoje dovednosti, protože není zaměřen na přípravu na přijímačky na osmiletá gymnázia, ale že preferuje docházku do stejné školy až do deváté třídy. A je tak nastavený i celý vzdělávací program a škola nepovažuje za nejdůležitější počet žáků, kteří uspěli u přijímaček na osmiletá gymnázia. Zaujaly mne například tzv. oborové dny, kdy si každý žák na druhém stupni vybere nějaké téma a připraví a napíše samostatnou práci, která je pak vyhodnocena v posledním ročníku základní školy. Škola učí a vychovává děti k samostatnému myšlení a konání, rozvíjí tvůrčí schopnosti dětí, nechává jim prostor pro spoustu školních i mimoškolních aktivit a připravuje tak nejen pro další studium, ale i pro praktický život. V přípravné fázi je výstavba pavilonu, kde by měly být m.j. cvičná dílna a kuchyňka i další prostory pro potřeby školy.
I po letech stále sleduji dění ve škole, chodím na akce pořádané školou, kde může být přítomna veřejnost a mám čistou radost z toho, jak se škola neustále rozvíjí a mění. Před dvěma lety přibyla ve škole chemicko-fyzikální třída, kterou jsme si měli možnost také prohlédnout. Vlastně téměř každý volný prostor navržený architektem Škardou je využit k nějaké školní činnosti. Jediným větším problémem stále zůstává tělocvična situovaná ve druhém patře. Ale i s tím si dokáže vedení školy, jak nám bylo vysvětleno, poradit. Je zohledněno využívání učeben pod tělocvičnou. Dopoledne sem směřují skupiny tříd na dělenou výuku cizích jazyků, probíhá zde činnost speciálního pedagoga s integrovanými žáky a do jedné z nich chodí žáci za výukou fyziky, chemie a přírodopisu. Odpoledne prostory využívá školní družina a školní klub. Zkrátka žádní žáci zde netráví celý den. A žáci druhého ročníku ráno míří za příjemným školním prostředím do pavilonu v mateřské škole.
Na závěr bych chtěla poděkovat vedení školy nejen za dnešní skvělou prezentaci školy a seznámení se s osazenstvem, včetně návštěvy některých tříd při vyučování, ale především za všechny ty hodiny, které věnují vzdělávání i výchově našich dětí, vnoučat i pravnoučat. A také děkuji, že v každé třídě visí portrét Jana Ámose Komenského. Jeden jeho citát nakonec: „Takový je příští věk, jak jsou vychováváni příští jeho občané“. A já bych přidala ještě slovo „vzděláváni“.
Táňa Dohnalová
