Víte, kdy děti stoprocentně zapomenou na odřené kolínko nebo na stýskání po mamince? No, přece, když jsou na pouti! Je to pro ně zkrátka svět dobrodružství a neskutečné zábavy. A my jsme se o tom opět nedávno mohly přesvědčit. V pátek 6. května jsme se totiž s dětmi vypravily na nedalekou louku, která se na pár dní zaplnila kolotoči, horskou dráhou, autíčky, skákacím hradem… prostě vším, co děti zbožňují. A zábava to byla vskutku obrovská. Děti z mateřinky měly celou pouť jenom pro sebe, takže žádné fronty, žádné tlačenice. Majitelé a zaměstnanci atrakcí, kteří nám tuto zábavu umožnili, se navíc o naše děti pečlivě starali a provázeli je na každém kroku. A na nějakou tu minutku navíc vůbec nehleděli. Důležité pro ně bylo jen to, aby si to děti pořádně užily. A za to jim patří opravdu naše velké díky. A děti? Ty nevěděly, co dřív. Skákat, běhat nebo se samou radostí prostě jen smát. A smích je nepřešel ani na horské dráze, i když ho vydatně provázelo hlasité pištění. Na autodromu se pro změnu zase projevila jejich dětská odvaha a obrovské soustředění. Chtěli totiž všichni ukázat, že to umějí líp než táta. A že jim to opravdu šlo. A pak ještě přišel na řadu jeden kolotoč, druhý kolotoč, znovu skákací hrad… a čas na pouti najednou utekl jako voda. Ale to vůbec nevadilo. Děti si ještě trochu zobly cukrové vaty a těšily se, jak se do ní pořádně po obědě pustí. Ale sladkou odměnu jsme si odnesly i my, učitelky. Protože jak řekla jedna naše kolegyně: „ Pro mě je největší radost, vidět ty rozzářené dětské oči.“
Za ďáblickou školu Šárka Hrdličková, učitelka MŠ
