Na 24. května jsme si naplánovali exkurzi do míst, která jsou důležitá v naší historii – konkrétně dobu 2. světové války. Cestu tam i zpět jsme absolvovali pěšky přes ďáblický háj. Před vstupem do areálu nás paní učitelka seznámila s tím, co se zde skoro před 81 lety začalo odehrávat. Samo místo na nás působilo velmi stísněně a smutně. Všechny ty desky se jmény popravených a i s jejich věkem. Nejmladšímu bylo 15 let. Popraveny zde byly celé rodiny za schvalování a napomáhání atentátu na R. Heydricha. Našli jsme jména, která nám nebyla neznámá, např. E. Rošický – atlet, V. Vančura – spisovatel, generál Ing. A. Eliáš – předseda protektorátní vlády, dále celá rodina Vosmíkových i skupina občanů z Lidic, popraveno bylo asi 540 osob.
Celý objekt byl postaven již v letech 1889 – 1891, po roce 1945 byl prostor označen dřevěným křížem s trnovou korunou, v roce 1978 prohlášen za národní kulturní památku. Dnes je objekt pietně upraven, velice hezky působí mozaika v místech původních koníren. Slova básníka M. Floriana, která jsou umístěna naproti jedinému vchodu: „ Zastav se na chvíli, krev naše vstoupila do této země, ale my se znovu vzpřímili“, na některá děvčata zapůsobila tak, že se je naučila zpaměti. Pietní areál dokresluje plastika plačící ženy. Návštěva byla zajímavá, ale byli jsme rádi, když jsme areál opustili. Celou cestu hájem jsme měli o čem přemýšlet.
Vybráno z prací žáků 5.B Elly, Sofi, Káji S., Naty Ko., Michally, Vivien, Káji K., Patricka, Kryštofa, Toníka, Stely, Róz., Soni, Naty Ku., Bianky
