1 Po stopách filmu a magie v Praze
Dnes jsme s naší oborovou skupinou navštívili dvě muzea. Nejprve jsme si prohlédli Muzeum alchymie. Provázela nás paní v dobovém kostýmu. Nejprve jsme se dozvěděli základní údaje o alchymii a hlavních osobnostech této dovednosti. Některé exponáty si žáci mohli vyzkoušet. Například přístroj, který jim ukázal, zda mají zlaté české ručičky. Zajímavá byla místnost z Faustova domu, kde nechyběly osobnosti alchymie, a hlavně samotný Faust, kterého unesl čert stropem. Potom jsme se vydali po dřevěném schodišti do věže, kde se nacházela laboratoř magistra Kelleyho. Nechyběla ani figurína Rudolfa II. a také samotného Shakespeara, který měl v Praze údajně strávit deset let života. Viděli jsme zde výrobu umělého člověka, tzv. homunkula, mnoho alchymistických propriet a přístrojů, kde Kelley vyráběl lektvary a elixíry. Elixír mládí pro učitelky a elixír moudrosti pro žáky bohužel došel, tak jsme odešli s nepořízenou.
Do druhého muzea jsme museli dojít. Nachází se nedaleko Karlova mostu a pěší chůzí jsme vzdálenost mezi muzei zvládli cca za 5 minut. Bylo to muzeum Strašidel a pověstí staré Prahy. Paní průvodkyně nám vyprávěla spoustu pražských pověstí. Viděli jsme mnoho duchů, vodníků, a dokonce i bezhlavého rytíře.
Oborový den se nám opět vydařil.
Lenka Zemanová
2 Korea
V druhém oborovém dni jsme se vydali do centra Prahy do podniku Basak Hotdog. Basak Hotdog je zaměřen na korejský street food, a nabízí tam jídla jako corn dogy, tteokbokki, rýžové kuličky, mini kimbap a mnoho dalšího. Když jsme tam vešli, tak nás usadili, a jeden Jihokorejec se nás začal ptát na otázky ohledně Jižní Koreje, co o ní víme nebo jestli jsme tam už byli. Po otázkách jsme si šli koupit jídlo, a já jsem ochutnal corn dog což je ve zkratce párek v těstíčku, ale místo párku tam může být i kus mozzarelly. Z druhů corn dogu tam měli na výběr: originál, brambor, sladký brambor a dvojitý sýr. Já jsem ochutnal bramborový corn dog a byl moc dobrý. Po jídle se už šlo na Ládví, a tam byl i rozchod. Oborový den jsem si moc užil, a nemůžu se dočkat dalšího.
Dominik Pham
3 Německé osobnosti v Praze
Dne 16. 10. 2024 jsme opět putovali po Praze a hledali místa, kde se zdržovaly německy mluvící osobnosti. Tentokrát jsme pátrali po stopách Franze Kafky, L. van Beethovena, K. I. Dientzenhofera, A. Einsteina a Oskara Kokoschky.
Začali jsme v ulici Lesnická na Smíchově, kde bydlel dva roky se svou rodinou Albert Einstein. Na fasádě domu se vyskytuje jeho busta.
Dále jsme se přes ostrov Kampa přesunuli k restauraci Kampa Park, kterou navštívil Arnold Schwarzenegger.
Naše další zastávka byla v ulici Lázeňská, kde se nachází palác U zlatéhu jednorožce, kde bydlel při svém pobytu v Praze Ludwig van Beethoven. Na Malostranském náměstí jsme našli několik staveb, na jejichž stavbě se podílel Kilián Ignác Dientzenhofer.
Přes Karlův most jsme přešli na Smetanovo nábřeží, kde se nachází palác Bellevue. Zde nějakou dobu žil Oskar Kokoscha, slavný malíř 20. století. Naši návštěvu po Praze jsme ukončili na Národní třídě, kde jsme nahlédli do kavárny Louvre a připomněli si její slavné hosty z počátku 20. století.
Tentokrát se nám povedlo počasí, celé dopoledne nám svítilo sluníčko.
Simona Sedlářová, učitelka Nj
4 Sport
Sport – bouldering a lezení s lanem
Ve středu 16. října 2024 se naše oborová skupina vydala do Jungle sportparku Letňany, kde nás čekal program zaměřený na bouldering a lezení s lanem.
Sraz byl v 10 hodin před budovou ZŠ Ďáblice, odkud jsme se přesunuli na zastávku Ďáblice, kde jsme nastoupili do autobusu linky 202, který nás se zpožděním dovezl k Obchodnímu centru Čakovice. S ohledem na dopravní komplikace jsme odtud pokračovali pěšky až na místo konání.
Po příchodu do Jungle sportparku jsme se převlékli do sportovního oblečení, půjčili jsme si lezecké vybavení a místní trenér nás seznámil se základy lezení. Po rozcvičce jsme se přesunuli na boulderovou stěnu a zkoušeli lézt do strany. Zprvu to bylo náročné a únavné, ale poměrně rychle jsem si zvykl. Pak následovalo lezení směrem nahoru, což bylo ještě náročnější (hlavně na ruce), ale hodně mě to bavilo.
Když vypršel čas určený pro bouldering, přesunuli jsme se na vysoké stěny, kde už bylo nutné jištění lanem. Na stěnách bylo několik samojistících zařízení, což nám velmi usnadnilo práci. Lezení s lanem byla ještě větší zábava. Čtyřikrát jsem vylezl až úplně nahoru.
Ve 12:30 hodin nám vypršel čas určený pro lezení. Převlékli jsme se, domluvili náplň dalších oborových dnů a následoval rozchod.
Jan Kvapil, 7. B (upraveno)
5 Mix Max
Jungle Letňany
Ve středu jsme jeli s naší skupinou na oborový den do sportparku Jungle v Letňanech. Tento park je velké lezecké centrum pro malé a velké děti i dospělé.
Před lezením na stěnu se nás ujal instruktor, se kterým jsme se rozcvičili. Po rozcvičce jsme se rozdělili do dvou skupin, na holky a kluky. My holky jsme šly na parkur (je to novodobý sport, který se zabývá volným pohybem v jakémkoli terénu, například běh, skoky přes různé překážky), při kterém se zdokonaluje obratnost, přesnost, rovnováha a zdatnost. Kluci šli lézt na stěnu a asi po hodině jsme se vyměnili. Naše skupina (holky) jsme šly na nízké stěny, určené pro lezení bez lana. Stěny jsou umělé a jsou na nich různé převisy, které napodobují přírodní skály. Na této stěně byly různé trasy lezení, které byly označeny barvami. Některé trasy byly lehké, jiné byly složitější. Stěna byla vysoká asi tři metry.
V lezeckém centru jsme byli hodinu a půl a všichni jsme si to užili. Tento oborový den byl zábavný. Ve sportparku Jungle v Letňanech jsem byla poprvé a byla jsem překvapená, co všechno si tam mohu vyzkoušet.
Bianka Štemberová, 7.B (upraveno)
6 Pražské rozhledny a vyhlídky
Bohnická vyhlídka
Bohnická vyhlídka se nachází na pravém břehu Vltavy v Bohnicích nedaleko od sídliště. Vyhlídky jsou tady dvě, známé jako Bohnická vyhlídka A a B. Z Bohnické vyhlídky je krásný výhled na Vltavu. Nejlépe se tam dostanete pomocí MHD, pojedete do zastávky Poliklinika Mazurská. Cestou kolem dvou středních škol půjdete po vyšlapané cestě z ulice Farky na lesní mýtinu. Cestou je spoustu sportovního vyžití, jako například BMX dráha nebo dětská hřiště. V blízkosti se nachází i tenisová škola Tallent. Jsou tam dvě studánky, první studánka se jmenuje V Černé rokli a druhá se jmenuje Bendovka. Z vyhlídky je krásný pohled na řeku Vltavu, za kterou se nacházejí Roztoky, ty jsou hned u vody, a na kopci leží Suchdol. Pod kopcem vede železniční trať vedoucí z Prahy Hlavního nádraží směrem na Ústí nad Labem a dále na Drážďany. Z Bohnické vyhlídky se dají pozorovat také letadla, která přistávají na letišti Ruzyně. Můžou tam psi, rodiče s kočárkem a jízdní kola. Pod vyhlídkou u Vltavy je frekventovaná asfaltová cyklostezka, po které se můžeme dostat do Zoo Praha. Pokud bychom jeli po cyklostezce na druhou stranu, dojeli bychom do Kralup nad Vltavou.
Jinou zajímavostí na této procházce byl nejdelší panelový dům v republice, který se nachází v ulici Zelenohorská.
Štěpán Hála, 6. A
8 Horor
Druhý oborový den byl ve středu 16. října. Měli jsme sraz v 9 hod ve škole ve třídě 6. A. Mluvili jsme o upírech, Draculovi a Frankensteinovi a pouštěli jsme si videa a nakonec jsme kreslili obrázek.
Pustili jsme si video o tom, kdo to je upír. Dozvěděl jsem se, že revenant znamená někdo, kdo se vrací odněkud, odkud se vracet nemá – ze záhrobí. Krev je symbol života, a proto ji pili. Dozvěděl jsem se, že hraběnka Báthoryová se koupala v krvi, aby byla stále mladá. Spisovatel Bram Stoker, který byl z Irska, napsal román Dracula v roce 1897. Ten Dracula žil v Transylvánii v Rumunsku. Autor románu nastavil klasické znaky upírů, které se drží dodnes. Jsou bledí, bojí se křížů a světla, nesnáší česnek a spí v rakvi. Dívali jsme se na film Nosferatu.
Pustili jsme si video o vzniku Frankensteina. Ten ožil pomocí elektrického proudu. Dozvěděl jsem se, že homunkulus je vytvořená lidská bytost, například Golem nebo Frankenstein. Frankensteina vymyslela anglická spisovatelka Mary W. Shelley v roce 1818. Napsala hororový román o Frankensteinovi. Je to příběh mladého vědce, který stvoří umělého člověka, monstrum s nadlidskou sílou.
Oborový den se mi líbil, protože mám rád horory a strašidelné věci.
Tomáš Ulip – 7. A (kráceno)
9 Umění mě mění
Návštěva DOXu a program StoryBox
Druhý oborový den jsme šli do centra umění DOX v Holešovicích, kde byla výstava obrazů a umění. Hned u vchodu byly sochy, jedna celá postava, druhá jen velká ruka. Po okolí měli zajímavé lavičky, byly celé z gumy. Nad hlavou byla pověšená vzducholoď. Mohli jsme se jít podívat i do ní. Byla hodně velká, měli to hezky udělané. Uvnitř vzducholodě měli bobíky na sezení, chvíli jsme tam pobyli a poseděli. Také tam měli různá tlačítka a působilo to uvnitř docela prostorně. Když jsme si vše uvnitř pořádně prohlédli, pokračovali jsme dále po prohlídce, kde bylo opět hodně různých soch. Nakonec jsme zase vyšli ven, kde nás paní učitelky rozdělily do dvou skupin. Já s naší skupinou jsme odešli do takového koutku, sedli jsme si na žíněnky a paní průvodkyně nám povídala, k čemu jsme měli mít předem připravený úkol, a to: „moje nejstarší vzpomínka“. Když nám to paní vysvětlila, rozdělila nás do dvojic a v té dvojici jeden četl tuto vlastní vzpomínku a druhý měl za úkol ji kreslit na papír. Klidně i jako komiks, ale aby z toho bylo patrné a ostatní to poznali, co nám ten druhý říkal. Po dokončení všech jsme měli za úkol tento nakreslený příběh zpět převyprávět všem v 1. osobě jednotného čísla, jako kdybychom byli ten člověk, který to skutečně zažil. Uvedu příklad: „Jsem Honza a byl jsem jednou venku s kámošem a ztratili jsme. Měli jsme vybitý mobil, takže jsme trochu zpanikařili, ale nakonec jsme našli cestu a došli jsme v pořádku domů.“
Po tomto převyprávění příběhů jsme šli na výstavu obrazů Josefa Bolfa. Bylo jich tam hrozně moc, některé byly hodně hezké a zajímavé. Nejvíc se mi líbily obrazy s koněm, protože koně miluju a jezdím na nich. Podívali jsme se i, jak se dříve promítaly filmy, a poté jsme si zahráli aktivitu, která vypadala asi takto: Každý si musel vybrat jeden obraz, na nějž si vymyslel nějaký příběh nebo hádanku, básničku, cokoliv, přečíst ji ostatním a ti museli uhodnout, jaký z obrazů popisujeme. Já jsem si vybrala samozřejmě obraz s hnědým koněm, hlavní barvou pozadí na obraze byla růžová. Některé děti to správně uhádly, některé došly k úplně jinému obrazu, ale nakonec se shodly a došly všichni společně před tento můj obraz, který jsem popisovala, takže to všichni zvládly. Po skončení prohlídky obrazů jsme šli do místní kavárny, kde si každý dal, co chtěl. Měli tam zajímavě udělanou zahrádku, stála tam popelnice v barvách české vlajky, obrovské šachy, hrozně hezké stoly i židle a ještě tam měli vytvořeného Ježíše z bot. Líbilo se mi to a těším se na další oborový den.
Kristýna Bednaříková, 7. A
