Protektorát a Operace Anthropoid - Petschkův palác a Chrám svatého Cyrila a Metoděje v Resslově ulici
Petschkův palác a pravoslavný chrám svatého Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze byly našimi hlavními cíli při putování po stopách Operace Anthropoid v rámci druhého oborového dne, jenž se uskutečnil v pátek 22. října 2021.
Budova Petschkova paláce nás na první pohled překvapila svou monumentalitou, na mnohé však zároveň působila depresivně až strašidelně, což vlastně odpovídá účelu, kterému během druhé světové války palác sloužil, neboť byl hlavní služebnou pražského gestapa. Ve zdejších celách a ve zvláštní místnosti zvané biograf trpěly tisíce československých odbojářů. Upozornili jsme se, že právě do této budovy jednoho červnového dne roku 1942 vstoupil Karel Čurda, aby udal své kontakty a spolubojovníky z domácího odboje... Naše další kroky proto logicky nemohly vést nikam jinam, než k Chrámu svatého Cyrila a Metoděje, kde se odehrálo závěrečné drama sedmi československých parašutistů takřka před 80 lety dne 18. června 1942.
Před chrámem jsme si pověděli řadu informaci, které jsme načerpali z připraveného učebního listu a díky tomu jsme si osvěžili znalosti z minulého oborového dne o průběhu atentátu v libeňské zatáčce a nově získali základní přehled o událostech a souvislostech 18. června 1942.
Pomyslným vrcholem oborového dne pak byl vzdělávací program přímo v prostorách chrámu. Nejprve jsme zhlédli film, který rekonstruoval události od přípravy atentátu v Anglii, úlohu prezidenta E. Beneše až po tragický osud obcí Lidice a Ležáky na jedné straně a mezinárodní uznání, kterému se Československu dostalo od Spojenců, na straně druhé. To jsme však už stoupali do kostelní lodi. Zde nám paní průvodkyně poutavě vyprávěla o statečném boji tří parašutistů o chrámovou emporu a o kůr. Fascinovalo nás, že ač si sami mohli zachránit život útěkem, neudělali to, neboť věděli, že musí dát naději na život svým čtyřem kamarádům schovaným dole v kryptě. Zhruba po dvou hodinách nerovného boje všichni tři obránci kostelní lodi padli.
V chrámové kryptě byl asi zážitek nejsilnější. Umocňovalo jej vědomí, že v ledovém temném a vlhkém prostředí museli parašutisté strávit tři dlouhé týdny. Postupně nám docházelo, jak se zde musel čas vléct. A nejhorší je vědomí, že čtyři parašutisté odsud již živí nikdy nevyšli. Silným zážitkem bylo, když paní lektorka zhasla a nechala prostor osvětlený jen svíčkami a trochou světla vstupujícího do hrobky malým větracím okénkem. Přesně tak jako tomu bylo před 80 lety. Představovali jsme si, jak parašutistům asi bylo, když se právě tímto okénkem valily do krypty hektolitry vody, když se je nacisté snažili vyplavit.
Nerovný boj v kostele trval několik hodin a na konci bylo celkem sedm mrtvých mladých mužů, kteří spolu s mnoha dalšími příslušníky odboje ve velmi mladém věku položili život za naši vlast a za svobodu. V těchto místech a v takových chvílích si člověk uvědomuje, jak malicherné problémy často řešíme.
Mgr. Tomáš Novotný
Outdoorové sporty
Dne 22.10 se naše skupina outdoorové sporty vypravila na pěší turistiku. Skupina se sešla v 9:00 u školy. Začátek trasy byl u školy. Poté jsme směřovali do Ďáblického háje. Pozorovali jsme a poznávali krásnou krajinu kolem nás, ve které žijeme. Vedoucí naší skupiny nám zadali úkol pozorovat turistické značky pro lepší orientaci. Zastavovali jsme se u každé turistické tabule. Z Ďáblického háje jsme se dostali do Čimického háje. Následovala pauza na svačinu, která byla na dětském hřišti. Naše cesta pokračovala dále do Tróje. Z Tróje jsme se vydali směr Holešovice na oběd. Za celou naší oborovou skupinu děkujeme panu učiteli Lukáši Miščíkovi a paní učitelce Andree Pischnothové, která zastoupila pana učitele Petra Šímu. Prožili jsme krásný a příjemný den, který nám zůstane dlouho v paměti.
Barbora Zabilanská 9.B, Veronika Brožová 9.A
Putování po místech v Praze, která navštívily německy mluvící osobnosti
Dne 22. 10. 2021 jsme dále pokračovali v našem putování po Praze a hledali další místa, kde se zdržovaly německy mluvící osobnosti.
Putování začala v ulici Národní třída, kde jsme si zavzpomínali na kavárnu Louvre a na konci ulice zatočili doleva na nábřeží, kde se před námi objevil rohový secesní dům: Goethe institut. Zde jsme navštívili vstupní halu a v 1. patře moderně vybavenou knihovnu německé literatury zasvěcenou J. W. Goethe.
Dále jsme pokračovali přes Újezd směrem na Malostranské náměstí, těsně před ním zatočili do Vlašské ulice, kde se nachází německá ambasáda. Bohužel jsme z bezpečnostních důvodů a Covid-opatření nemohli uskutečnit návštěvu interiérů, a tak jsme si alespoň prohlédli slavnou zahradu německé ambasády.
Dalším naším cílem byla návštěva rakouské kavárny „Kočár z Vídně“, ke které jsme se dostali po schodech z Karlova mostu. Na malém náměstí před kavárnou již bohužel nestojí slavný rakouský kočár, který byl mnoho let symbolem rakouské kultury. V kavárně jsme si dali zákusek, palačinky, pravou Vídeňskou kávu a horkou čokoládu.
Po sladké tečce jsme se pomalu vydali na tramvaj směrem Ďáblice.
Turistické cíle v okolí Prahy
Druhý oborový den se konal v pátek 22. října. Sraz byl před školou v 8.30 h a odtud jsme šli na zastávku směr Mělník. Jeli jsme autobusem číslo 369. Autobusem jsme jeli asi 30 minut, vystoupili na zastávce Fibichova, která je poblíž centra města. Odtud jsme šli na náměstí, kde jsme procházeli Pražskou bránou.
Přišli jsme na náměstí, které se jmenovalo Náměstí míru s radnicí a kapucínským kostelem. Tam jsme si dali pauzu a nasvačili se. Zde nám učitelé vyprávěli o Mělníku a potom jsme pokračovali v cestě k zámku a kostelu. Mělnický zámek je postaven v renesančním slohu na vyvýšeném místě nad řekou, kde stál původně středověký hrad.
Od zámku jsme šli kolem kostela sv. Petra a Pavla, který je římskokatolický a je jedním z nejstarších kostelů v Čechách. Pod kněžištěm chrámu se nachází krypta s kostnicí. V kryptě jsou ostatky asi 15 000 lidí. Kostel vznikl v roce 1000. Nejvýraznější částí kostela je chrámová věž. Kostel je jednou z dominant města Mělníka.
Od kostela jsme zamířili na okraj zámku, kde byla krásná vyhlídka na horu Říp a na soutok Vltavy a Labe. Chtěli jsme vidět řeku Labe blíž, tak jsme šli z kopce pomalu dolů. Potom jsme pomalu zase začali stoupat nahoru do kopce do města a na náměstí, až k autobusové zastávce, kde jsme čekali na autobus směrem na Prahu a poté ke škole.
Michal Vašenda, žák 7.A
Světová kuchyně
Druhý oborový den strávila naše skupina v Dolních Chabrech v pravé italské restauraci A posto trattoria. Pan majitel nám vysvětlil, že restaurace trattoria znamená neoficiální restauraci s domáckým prostředím. Z italské kuchyně většinou známe pizzu nebo těstoviny, proto jsme chtěli ochutnat něco jiného. Dostali jsme typické italské rizoto, připravené ze speciální rýže, kterou dováží až z oblasti kolem Verony. Bylo ozdobené grilovanou dýní a posypané polníčkem.
Druhý chod se jmenoval Bombette pugliesi con bieta, což jsou vepřové závitky plněné slaninou a sýrem s restovaným mangoldem. Na stolech jsme měli připravené kousky chleba a olej. Chleba si v restauraci pečou sami. Mají tři druhy: žitný, ořechový a kmínový. Kuchyň v restauraci je otevřená, takže návštěvníci vidí, jak se jednotlivá jídla připravují. Oborový den se všem líbil, v restauraci se žáci chovali slušně.
Lenka Zemanová a Tamás Besskó
Zákulisí profesionálního sportu
Na druhý oborový den jsme měli jít na stadion Slavie, ale paní, která nás měla provázet, skončila v karanténě. Jako náhradní variantu jsme absolvovali exkurzi ve Střední škole dostihového sportu a jezdectví v Praze Velké Chuchli. Tam se nás ochotně ujala paní Sýkorová. Dozvěděli jsme se mnoho užitečných informací. A dokonce jsme si je i zapamatovali, kontrolní otázky na konci exkurze jsme zvládli!
Víte, že se dostihoví koně také nesmí fotit bez souhlasu majitele? GDPR platí i u zvířat! Počasí nám přálo, tak jsme mohli posvačit na tribuně. Byl to zajímavý den.
Z. Rumlová
Kultura pohřbívání
Můj druhý oborový den začal v pátek 22. 10. 2021 v 9:00 hod opět na rynku před naší školou. Všichni jsme společně vyrazili od naší ZŠ pěšky okolo našeho domu do kopce (po úzké cestě mezi poli) směrem k ďáblickému háji. Procházeli jsme okolo koní, kteří se pásli na louce pod hvězdárnou. Od koňských ohrad jsme prošli mezi domy přímo u přechodu pro chodce. Za ním už byl honosný vstup do hřbitova. Tentokrát byl naší cílem nedaleký velký ďáblický hřbitov postavený v letech 1912 1914 podle návrhu architekta Vlastislava Hofmana.
Prošli jsme vstupní branou, která je postavena jako celý hřbitov v kubistickém slohu a vydali jsme se doleva. Po cestě, po které jsme šli, bylo hodně opadaného listí a větví (to bylo po čtvrteční vichřici). Po chvíli jsme dorazili k první naší zastávce – pomníku umučených komunistických obětí. Symbolem mučení jsou zapletené ruce do ostnatých drátů. Tam jsme si chvilku povídali o tom, že jsou zde pohřbeni např.: Zdena Mašínová, farář Josef Toufar (ten byl později identifikován, vykopán a převezen). Šli jsme dál k takovému velkému kameni, na kterém bylo napsáno Dětský hřbitov. Zde jsou pohřbeny děti, které se narodily vězeňkyním v pankrácké věznici nebo zemřely brzo po narození na nedostatečnou péči. A potom jsme šli k třetímu kameni – pomník je připomínkou na Operaci Anthropoid (atentát na Reinharda Heydricha). Účastníci této akce, stejně jako parašutisté ze Silver A jsou zde prý také pohřbeni. Pokračovali jsme v naší procházce hřbitovem dále a dorazili jsme na rozptylovou louku. Tam se rozptyluje popel lidí, kteří nechtějí být pohřbeni v hrobě nebo v urnové schránce. Pak jsme pokračovali stále doprava a šli jsme okolo urnového háje. Před odchodem z velkého ďáblického hřbitova jsme si u vchodu ještě přečetli pravidla chování na hřbitovech. Vyšli jsme z brány hřbitova a kráčeli k naší ďáblické hvězdárně, kde jsme si na kamenech u kříže povídali o všem, co jsme nového poznali. Od hvězdárny to ke škole byl už kousek. Cestou domů jsem si přemýšlel o tom, že je vlastně moc fajn, že v naší rodině nikdo nebyl za II. světové války zastřelen nebo komunisty umučen, aby skončil v bezedné jámě ve společném hrobě.
Josef Nešvara, 7.B
Výtvarné umění a jeho interpretace
Druhý oborový den jsme navštívili Veletržní palác, ve kterém jsou dvě stálé sbírkové expozice: 1918-1938 První republika a 1796-1918 Dlouhé století. Nová sbírková expozice První republika vznikla ke stému výročí Československé republiky. Její součástí jsou vedle českých autorů (Špála, Čapek, Toyen…) také díla z francouzských sbírek (Gauguin, Picasso, Vincent van Gogh…) Ve čtvrtém patře je expozice založena na různých tématech (portrét, krajina, náboženská tematika…) Jsou zde jak díla malířská, tak jsou vystavena i díla sochařská. Pro žáky bylo zajímavé dozvědět se, že všechna vystavená díla jsou originály. Každý si mohl najít obraz, který na něho nejvíc zapůsobil, líbil se mu, nebo ho nějakým způsobem oslovil. Velký záběr umění určitě silně zapůsobil na každého. Z druhého oborového dne jsme si odnesli nejen spoustu dojmů, ale i mnoho inspirace pro vlastní tvorbu.
Jitka Stoklasová
Příroda v Praze a okolí - Bílá hora, obora Hvězda, Divoká Šárka
Druhý oborový den začal krásným výhledem z Bílé hory, bylo vidět i na oboru Hvězda, což byla naše druhá zastávka. Avšak to jsme ještě nevěděli, že nás čeká strmá cesta. Potkali jsme i obrovský spadlý strom, který se dal samozřejmě obejít, ale my jsme ho přelezli. Po chvíli cesty jsme dorazili k oboře Hvězda. Byl to krásný pohled, vycházející slunce osvítilo letohrádek uprostřed obory. Dali jsme si tam krátkou přestávku s možností obejít si budovu z venku. Poté jsme mířili k Divoké Šárce. Šli jsme kolem vodní nádrže Džbán a po krátkém výšlapu na strmý kopec nás čekal zasloužený výhled. Jenže začalo hodně foukat, takže jsme nevydrželi dlouho. Vyrazili jsme na další zastávku-na horu Dívčí skok. Mohli jsme se vydat na nebezpečnou cestu za dalším výhledem. Samozřejmě těm, co se vydali, se nic nestalo, protože byli pod dohledem pana učitele Zemana.
Bylo vidět i na poslední zastávku před naším cílem, tak jsme si odpočinuli a vyrazili. Šli jsme do dlouhého kopce a obklopovala nás krásná příroda, takže nám cesta rychle utekla. Když jsme dorazili nahoru, tak jsme věděli, že to opravdu stálo za to. Myslím, že se shodneme se spolužáky, že to byl nejhezčí výhled, který jsme kdy viděli. Nemohli jsme se nabažit toho krásného pohledu na mnohabarevné podzimní stromy pod námi, ale už jsme museli jít. Cesta k našemu cíli v McDonaldu se neobešla bez strmého kopce dolů, který jsme jak jinak než úspěšně sešli. Najedení jsme dorazili v pořádku domů.
Tereza Brejchová, 8.B
Za koníčky s Ráďou
Dne 22. října se uskutečnil druhý oborový den, kdy si naše oborová skupina jela zatancovat do BDS Academy.
Setkali jsme se u stanice metra Muzeum, odkud jsme vykročili k našemu cíli. Když jsme dorazili, přivítala nás trenérka, která nás zavedla do sálu, kde se nám představila a řekla nám všechny informace, které jsme potřebovali vědět.
První styl tance, který jsme si zatancovali, byl hip-hop, který jsme se učili přibližně hodinu. Po hodině tancování hip-hopu jsme měli přestávku, pak jsme pokračovali dál. Druhý a také poslední styl tance, který jsme si zatancovali, se jmenoval dancehall, který pochází z Jamajky. Dancehall byl těžší než hip-hop, ale zato nás více bavil. Dancehall) se děli na dvě části – dámskou a pánskou, ale protože dámská verze je trochu těžší, tancovali jsme pánskou verzi. Ke konci si holky zkusily i dámskou část.
Tento den se mi moc líbil, ráda bych v budoucnu zkusila zatancovat si i jiné styly.
Maryam Shaikh, 9.A
