Rozhlas

Od návštěvy Českého rozhlasu jsme očekávali více, než se nám dostalo. Sama historie rozhlasu a jeho sídla je zajímavá, v podání naší průvodkyně i stravitelná, ale my se těšili především na skutečný provoz rádia naživo, chtěli jsme si vyzkoušet třeba práci u mixážního pultu, pozorovat hlasatele se sluchátky na uších nebo si něco namluvit do mikrofonu a pak si poslechnout vlastní hlas. Pro naši vlastní aktivitu zde však prostor nebyl.

Nezbylo nám tedy nic jiného, než se chopit práce a zkusit si vytvořit vlastní rádio s vlastními pořady a vlastními hlasateli. Práce se poněkud rozrostla, došlo i na domácí úkoly, abychom stihli vysílání připravit. Zajímavé je, že všichni splnili na 100 %. Tempo bylo hektické až do konce, jelikož technika a naše schopnosti měly své meze. Diktafony, kabely, flash disky, počítače, adresáře na fotografie, adresáře na zvukové záznamy. Pak to pěkně slepit dohromady, že to nejde? Chvílemi to tak vypadalo – různé soubory, různé formáty. Na naše SOS spolehlivě zareagovali kolegové technicky zběhlejší – konvertovat, ustříhnout, upravit, no a bylo…. Kombinace zvuku a obrazového doprovodu snad spolužáky pobavila.

Naše zprávy rozhodně nenudily. Počasí, doprava, rozhovory, recenze i rádce do života osvěžily, ne-li povzbudily k jiným tvůrčím činům.

Rádio School