Projektové vyučování Stromy

Skupina: Strom, stromy, stromořadí
Vedoucí skupiny: Naděžda Franková

Naše skupina si na začátku projektu nastavila základní pravidla soužití (aktivní naslouchání, vzájemná úcta a důvěryhodnost). Využívali jsme komunitního a diskusního kruhu, aktivity, zábavu, uvolnění, změny, vyburcování k výkonu, poznání svých možností. Snažili jsme se naslouchat, oceňovat druhé, dělit se o materiál, nabídnout pomoc a požádat o pomoc, domluvit se, najít konsenzus a ověřovat si porozumění i kriticky hodnotit. Týmová a skupinová metoda práce výhodně kombinovaná s metodou problémovou a badatelskou rozvíjely samostatnost, na druhé straně schopnost spolupráce, tvořivost a aktivitu. Zvídavost je vlastnost vrozená všem dětem, každé dítě se rádo dovídá nové a neznámé věci, každé dítě se také rádo nové věci naučí.

První den jsme zkoumali, že se každý nějak jmenujeme (máme vlastní jméno). Jak by to ve škole vypadalo, kdybychom každý „nevlastnil své vlastní  jméno“. To by byl zmatek. Využili jsme hry „Na křestní jména“ s použitím jednoduché šifry. Naštěstí byl každý z nás při narození obdarován vlastním jménem. A to nám umožňuje komunikaci. Každý se představil a řekl nám něco o sobě. Jednoduché bylo zjistit, že jména mají vlastně i stromy.

První vycházka vedla na „Skřivánčí“. Zde jsme studovali vzájemný vztah rostlin, živočichů a prostředí. Ve třídě jsme si prohlédli obraz s názvem „zemědělská krajina“. Lán, který nemá konce, stromů a keřů jako šafránu. V zemědělské krajině chybí živé ploty, tak důležité pro rostliny i zvířata – úkryt, korydor pro zvěř, přispívají k šíření druhů zvěře a ptáků, některé rostliny se nešíří přes otevřené pole, ale podél živého plotu – cestují. Scelování pozemků vede k ústupu křovin úrodnému poli. Někde jsme nenašli ani mezičku. Ubývá užitečný hmyz a obratlovci. Náš důležitý poznatek byl – živé ploty se musí udržovat. Při zkoumání  nám nad hlavami krásně zpíval skřivánek. Cestou jsme určovali druhy stromů ve stromořadí. Našli jsme i stromy ovocné. Zahráli jsme si hry, které mobilizují aktivitu dětí ( Pexeso, Kdo jsem?). Forma dialogu naučila děti argumentovat, vést konstruktivní při, ovládat fakta a vědomosti, které si pro něj částečně připraví. Docházelo k vytříbení, utřídění  a zobecnění, naučili se klasifikovat informace a poznatky, dedukovat závěry a umět hájit vlastní názor. Do školy jsme si přinesli i přírodní materiál, který jsme použili v naší výtvarné dílně. Použili jsme techniku frotáže a mokré techniky s koláží. Děti pracovaly v menších skupinách. Vznikla díla, která si zasloužila býti dána do rámů. Tak vznikly obrazy, které budou zkrášlovat naši školní chodbu.

Vypravili jsme se do zásobní zahrady. Ze semínka vyroste strom nebo keř. V prodejně si je můžeme koupit za peníze. Platí úměra – čím větší rostlima, tím více peněz stojí. Kolem Ďáblického hřbitova jsme viděli krásné vysoké topoly, které tlumí hluk silnice (hluk neruší spánek  mrtvých). Stejná řada stromů by snížila hlučnost dálnice. Prašnost snižuje řada stromů kolem skládky

V tělocvičně školy jsme formou pohybových her protáhli naše těla, ale uplatnili i znalosti. Pašovali jsme rostliny léčivé i jedovaté, procvičili jsme jména stromů jehličnatých i listnatých, ale vrátili jsme se i k našim jménům (Pašeráci, Smrky x lípy, Lístečková, Polívka se vaří).

Když má strom vyrůst ze semínka, musí květ někdo opylovat. Proto jsme skládali myšlenkovou mapu „včela“. Použili jsme i chytré knihy, ale na některé otázky jsme odpovědi nenašli. Veliký zážitek pro děti byla návštěva u včelaře. Prohlédli jsme si úl, včelí matku, pochovali trubce, viděli jsme první med ve včelím plástu, zpracování vosku, propolis, rámečky s drátky, medomet, sítka a hlavně jsme čichali. Vše krásmě vonělo včelami.

Dramatizaci pohádky „Stromeček“ (Domeček) jsme předělali podle vlastní fantazie. Skupinová práce prověřila naši schopnost vnímat potřeby druhých. Pocit důvěry vedl k otevřenosti, férovosti a vztřícnosti. Využili jsme dětské hřiště „Na znělci“. Dětský domeček posloužil jako pohádkový stromeček. I naše pohádka měla šťastný konec. Dřevorubec s pilou se raději běžel ohřát na zápraží své chalupy na sluníčko. Stromečku i zvířátkům pomohly včely.

Zbyl poslední úkol – kdo bude prezentovat naši skupinu. Někteří měli obavy z výstupu před spolužáky a rodiči. Báli se vystoupit se závěry našeho zkoumání a pátrání. Mladší děti se rozhodly, že jednoduchý závěr přednesou. Přidali se i dva čtvrťáci.

 

Strom je přítel člověka, obdarovává nás a my ho za to chráníme.
Stromy jsou zdrojem kyslíku. Mají estetickou hodnotu. Snižují prašnost. Snižují hlučnost.

Nacvičili jsme scénku „Má vlast v běhu generací“, která měla všem připomenout, jestliže nebudeme přírodu chránit, zničíme život na naší planetě Zemi.

Čas ve škole nesmí být přežitý, ale prožitý, a to příjemně. To se nám podařilo.